Hrající legenda klubu slaví 34 let!

Song Shou hraje v našem klubu od svých dorosteneckých let, za tu dobu odehrál 679 utkání a dokázal nastřílet neskutečných 353 branek (213 v lize, 17 v poháru a 123 v přátelících).

Při příležitosti jeho narozenin jsme se rozhodli jej vyzpovídat.

Ahoj, jak se máš, jak se ti líbí v týmu, kde jsi suverénně nejstarší, a jak se cítíš po fotbalové stránce?
Mezi těma mladýma klukama si přijdu jako dědek, vždyť někteří z nich jsou o patnáct let mladší, než jsem já (smích). Jinak v týmu se mi samozřejmě líbí, fanoušci mě tu snad mají ještě rádi, aspoň to tak vypadalo v těch devíti zápasech, které jsem loňskou sezonu odkopal.

Loni jsi hrál jen devět zápasů, ale hned ve své první sezoně jsi jich odehrál čtrnáct. To je na osmnáctiletého mladíčka úctyhodný výkon.
Pamatuju si, když mě manažer prvně postavil. Bylo mi osmnáct roků, pořádně jsem v týmu nikoho neznal a už jsem měl hrát. Byla to tehdy patnáctá sezona, my jsme hráli třetí ligu B a branky za Fantomovu jedenáctku tehdy střílel především Yooku Kingsley. Tu sezonu dal za 28 ligových zápasů 32 branek, o sezonu dřív jich dal 38 a mně to přišlo jako něco neuvěřitelného. Hodně jsem se od něj chtěl naučit. Já jsem totiž ve své první sezoně nedal ani gól.

Pak jsi ho ale překonal.
No jo, další sezonu už jsem trochu makal na střele a manažer mě víc stavěl na hrot. Dal jsem deset ligových branek, což není v devatenácti letech tak špatné. Ve dvaceti jsem jich dal 44 a v jednadvaceti letech jich bylo 61 za dvacet čtyři zápasů (tehdejší rekord klubu; pozn. redakce). Jó, tehdy se dobře hrálo (smích). Soustředil jsem se hlavně na ligu, přáteláky jsem naštěstí hrát nemusel.

Tu sezonu jsi vykopal druhou ligu, jak na to vzpomínáš?
Tak to nebyla jen moje zásluha, tehdy jsme byli skvělý tým, který dobře pracoval, a já jsem měl za úkol dávat góly. Tak jsem je dával (smích). Výborné přihrávky mi dával třeba Fichowara Lichae, který nám tvořil hru, přitom mu bylo taky jen jednadvacet roků. V obraně hrál neprůstupný Sol Len. Byli jsme dobrá parta.

Další sezonu jste ale druhou ligu neudrželi.
To bylo těžké. Byli jsme zvyklí vyhrávat, najednou jsme došli mezi kvalitnější týmy a ve výsledku nám pak udržení se ve druhé lize uteklo o čtyři body. Já sám jsem dal tu sezonu jen 13 gólů a to mě mrzí. Možná kdybych jich dal víc, bylo by všechno jinak. Přitom do zálohy došel výborný Andrey Panov z Ruska, do obrany pak Alexandros Soultandis z Řecka. Ani to však nestačilo a druhou ligu jsme neudrželi.

Hned další sezonu se však opět slavil návrat.
Všichni jsme byli zklamaní a druhou ligu jsme si chtěli znovu zahrát. Navíc jsme už byli přece jen trochu starší a zkušenější. V útoku mně tehdy pomáhali střílet branky Kwan Kjong-ho, který u nás podepsal smlouvu a mladý Tao Le-chaw. Tu sezonu taky došel z dorostu Lu Hun-lang, který se na mě hned přilepil jako klíště a pustil se vlastně až loni (smích)

Od jednadvacáté sezony jste hráli druhou ligu, kde jste byli postupně na desátém, osmém, šestém, sedmém, čtvrtém a pak prvním místě.
To byly zlaté časy. Kádr se postupně začal stabilizovat, začali hrát další mladí dorostenci, kteří se neskutečně zlepšovali a postup byl pak především jejich zásluhou, ne mojí. Já jsem sice hrál, nějaké ty branky jsem vstřelil, ale začal jsem více plnit také defenzivní povinnosti. Kluci pak dorostli, bylo jim 23-25 let a hra stála na nich. Především Nou Guacha, Woug Um, Dongyi Chi-dy, Park Bung, Sol Woongy atd. hráli skvěle. Někteří z nich odehráli celou porci třiceti ligových zápasů, do toho poháry a přáteláky. Jenom si na to vzpomenu a bolí mě nohy (smích). Největší měrou se ale o postup zasloužil Lu Hun-lang, který tu sezonu dal neskutečných 63 branek a nebýt jeho mnoha karet, mohl dát gólů určitě ještě víc. Ten chlapec měl neskutečnou formu.

On sám tvrdí, že jsi ho nejvíc naučil ty. Jak se ti to poslouchá?
Poslouchá se to dobře, samozřejmě. On je to hodný kluk, který si šel za svým. Vždyť pak dával góly i v první lize a hned svou první sezonu vyhrál zlatou kopačku pro nejlepšího střelce první korejské ligy. Stále by byl určitě platným hráčem, ale finanční situace klubu není moc dobrá a on se rozhodl radši odejít, aby trochu ulevil klubové kase. Odvedl toho pro nás dost a za to mu všichni moc děkujem.

Další tvůj žák, Swang Hulig, taky odešel, ale tomu bylo jen 22 let.
Hulig je obrovský talent a i přes svůj nízký věk byl oporou našeho týmu. Učili jsme ho oba. Já i Lu Hun-lang. Je škoda, že prodlužování jeho smlouvy přišlo zrovna v tu chvíli, kdy na tom byl klub nejhůř. On sám si ale finančně polepšil a věřím, že bude pravidelně hrávat. Nedávno mi volal, když slavil postup do první americké ligy s jeho novým týmem New Literpool Devils, tak snad bude jeho budoucnost v klubu dobrá a bude zase střílet branky.

A jak vidíš budoucnost svoji a budoucnost Fantomovy jedenáctky?
Ještě bych chtěl minimálně jednu sezonu odkopat, ale jednou bych se rád stal trenérem v našem týmu. To všechno ale záleží na představenstvu Brejku, jestli povolí udělování trenérských licencí bývalým hráčům. Já osobně bych si to moc přál. Fantomova jedenáctka už se dostala z finančních problémů a může jít jenom nahoru. Mladých kvalitních hráčů máme dost, takže já vidím budoucnost růžově.

Tak doufám, že se ti všechno vyplní a přeju všechno nejlepší k narozeninám.
Děkuju moc a zdravím všechny naše fanoušky.