Je sobotní dopoledne a na dopolední trénink NY Knights dorazila skupina očividně společensky unavených fans Knights - "Mistři!! Mistři!!" ozývá se z jejich míst.. "Ale to už asi víte.." prohodí směrem k trénujicím fotbalistům jeden z nich. Ano je to tak, podruhé v historii se nám podařilo vyhrát americkou ligu!!! Tento fakt je o to cennější, že jsme převážnou část ligy odehráli s výběrem U23, který jsme měli opravdu velmi kvalitní - 16 reprezentantů v této kategorii (23+22) toho je důkazem.

Přitom začátek sezony byl paradoxně jeden z nejhorších vstupů do ligy v naší historii. Z prvních dvou zápasů jsme nevydolovali ani bod, což se nám stalo naposled v 10. sezóně! Nejprve jsme z 26 střel nevstřelili ani gól a hodně smolně podlehli doma 0:1 FC Osadě, která pár dní nato zkrachovala..  Ve 2.kole jsme jednoznačně prohráli na hřišti O.C. Relax, proti kterému jsme s mladým kádrem s málo zkušenostma moc šancí neměli. Po prvních dvou kolech jsme na titul zapomněli..

Poté však přišla série 12 výher v řadě, kdy jsme soupeře jasně přehrávali a vysoko vítězili. Ve 14.kole jsme se tak poprvé dostali do čela soutěže a před námi byl zápas se Springfieldem.

Ze Springfieldu jsme si odvezli bod za remízu 1:1 díky čemuž se na nás dotáhnul na 2 body O.C. Relax. V 16. kole jsme hráli odvetu právě s Relax a v tomto rovněž veledůležitém zápase jsme opět vydolovali 1 bod za remízu 1:1 . První příčku jsme po této remíze přenechali Springfieldu, který však v 19.kole podlehl Relax a my se tak navrátili na první místo. To jsme díky další sérii 12 výher udrželi až do 29. kola. Ve 30. kole nás tak čekal udělat poslední krok za titulem a právě ten poslední krok byl velmi obtížný - čekal nás SK Springfield. Zápas jsme však zvládli na jedničku a po výhře 3:1 propukly mistrovské oslavy!!

NP byl úplný opak ligy. Zatímco ligu jsme vyhráli, v NP jsme ostudně prohráli hned první zápas.. NP tak pro nás skončil 2.kolem a to s druholigovym soupeřem... Vyrovnaný zápas s pozdějším vítězem II. ligy jsme nezvládli a s Minnesotou Stars FC prohráli 0:1 ... Omluvou nemůže být ani to, že Minnesota nakonec došla až do semifinále.

Los nám do předkola přisoudil snadného soupeře, peruánský Lima Sol. I když jsme v prvním zápase vedli v 39. minutě 2:0 a měli převahu, soupeř se nečekaně ve 2. půli zlepšil a podařilo se mu nejprve snížit a následně v 81. minutě z penalty srovnat na konečných 2:2 . Odvetu jsme hrubě nezvládli když vyrovnaný zápas skončil výhrou domácích 2:1 a my tak ostudně vypadli z dalšího poháru..

Jediným způsobem jak odčinit ostudu z OS tak bylo vítězství v OP. V předchozí sezoně jsme v OP došli do finále který jsme prohráli jak jinak než smolně, přestože se celý zápas hrálo na jednu bránu.. V předkole jsme si snadno poradili s kolumbijskými Mojmirovicemi FC (5:0 a 3:1 ).

Skupinu jsme odehráli na jedničku když jediné zaváhání přišlo v 1. kole při remíze 0:0 na hřišti FC Bulldogs Chomutov z Argentiny. Následovaly dvě výhry s brazilským A.A. Ponte Preda (5:0 a 5:2 ), japonským Telstarem (2:1 a 5:0) a vítězná odveta s Buldogama (3:0). Ve skupině jsme tak skončili první.

V osmifinále jsme se utkali s uruquaskými Čočany, kteří nekladli odpor a my tak po výhrách 7:1 a 3:0 hladce postoupili dále.

S odporem jsme se nesetkali ani ve čtvrtfinále, kdy jsme po výsledcích 6:0 a 2:0 v klidu postoupili přes pozdějšího australského mistra Fucoši FC.

 

OP tak pro nás pořádně začalo až v semifinále kdy nám los přisoudil americký SK Springfield. Los semifinále tak běhěm posledních 3 sezon překazil už podruhé potenciální vytoužené americké finále v OP... Springfield si stejně jako my dělal zálusk na zisk poháru a tak bylo jasný že semifinále bude těžký oříšek. První zápas jsme však zvládli skvěle a Springfield porazili 3:1. Odveta přinesla vyrovnaný zápas, ve kterém jsme se nakonec radovali z výhry 2:0 a tedy i postupu do finále. Jedinou kaňkou bylou vykartování se pro finále našeho klíčového útočníka Liama Spectora..

Do finále OP jsme se tak probojovali podruhé za sebou. V něm na nás čekal tým z Ghany FC Kumasi Sharks. Stejně jako v minulé sezoně jsme šli do finále v roli favorita a stejně jako vloni jsme to prostě posrali.. Zápas to byl vyrovnaný, možná jsme měli menší převahu ale absence klíčového útočníka se ukázala samozřejmě jako zásadní (jen pro zajímavost - na minulé finále se nám pro změnu jiný útočník ze základu den před finálem zranil..) a během 90ti minut jsme gól nevstřělil. Soupeř taky ne, došlo na prodloužení kde gól opět nepadl a tak došlo na penalty.. Ty se pro nás pomalu stávají prokletím protože stejně jako minulou sezonu jsme penaltový rozstřel ve finále OP nezvládli.. Celková letošní bilance v OP 15ti zápasů, 13 vítězství, 1 remízy a 1 prohry nám tak byla k ničemu, když ta jediná prohra přišlo v tu nejhorší možnou chvíli...

Letos se odehrál poslední ročník tohoto skvělého turnaje. Turnaje, který jsme nikdy nevyhráli přestože jsme 2x byli ve finále. První finále jsme prohráli po vyrovnaném zápase se Squadrou Millionairs, druhé finále jsme prohráli s AS Totti Ratíškovice, i když jsme v zápase byli jasně lepší.. Proto jsme chtěli postoupit do finále, jelikož jsme věřili že do třetice musíme smůlu zlomit. Ve skupině jsme sice o samotný postup do play-off bojovali až do předposledního kola, nakonec jsme však postoupili z druhého místa.

 V osmifinále jsme snadno postoupili přes neměcký Negro Puente (5:1 a 4:1), do čtvrftinále nám los přisoudil dalšího německého soupeře, ovšem o poznání silnějšího - pozdějšího mistra Německa FC Munchen. Po domácí remíze 1:1 vyhlídky do odvety nevypadaly moc dobře, v Německu jsme však po výborném výkonu zaslouženě zvítězili 2:1 a postoupili dále. V semifinále nás čekal další pozdější mistr, tentokráte Anglie - Newcastle United F.C. První zápas venku se nám hrubě nepovedl a my si tak odvezli debakl 1:4 . S případným postupem už nikdo nepočítal v odvětě se ale děly věci.. 15´ minuta - 1:0, 30´ minuta 2:0, 32´ minuta 3:0!! Hrálo se na jednu bránu a my už ve 32. minutě dokázali manko smazat a nahráli jsme si postupový výsledek. Když pak v 53´ minutě Van Chig zvyšoval už na 4:0 postup byl opravdu blízko. Jenže v 61´ minutě na hřiště přišel hostující Ugo Robinson, který hned po minutě na hřišti rozvlnil síť - 4:1. Stále však byl postup ve hře, zvlášť když jsme v 78´ minutě kopali penaltu!! Náš útočník ji ovšem nedal a tak 88(!) minutě přišlo potrestání..  Ugo Robinson přidal drugý gól a bylo nadějích.. Z jasného postupu Newcastlu se tak nakonec ještě stalo drama se smutnym koncem pro nás..

Před sezonou jsme se zúčastnili Monster Cupu, kde jsme v minulé sezoně skončili na 3. místě a letos jsme pokoukávali po tom prvním. Když jsme snadno postoupili ze skupiny a ve čtvrtfinále vyřadili mexický Kobylí Kobylnice B tak jsme podle toho k Monster Cupu přistoupili. V semifinále jsme porazili 3:2 portugalské Raptory a ve finále jsme přehráli a nakonec i porazili (1:0) polský Marshall Islands CICM. Dalšími soutěži které jsme hráli byli 2.VA Fustalová liga, kde jsme si letos dali za cíl 1. místo. To se nám po určitých peripetiích podařilo. Posledním pohárem byl VA Futsalový pohár, kde jsme chtěli dojít co nejdále, ale ve čtvrtfinále byl šťastnějším týmem Kinderlein.

Celkově vzato jde o naší nejpovedenější sezonu. Titul + další dvě vyhrané soutěžě, celkem tedy tři trofeje do síně slávy. K tomu finále OP, kde je však nedotažení do konce, když jsme v žádnym zápase OP nebyli ani jednou horšim týmem, hodně smutnou realitou...

Na úplný závěr - do síně slávy byli po sezoně uvedeni další dva hráči.

Jim Mc Donald

První golman v naší síni slávy. Do klubu přišel v 19 letech a už v 21 dostal příležitost v první lize a oceánských pohárech.  Síň slávy si vysloužil díky letošní mistrovské sezoně, když odchydal 25 ligových zápasů a velkou měrou se podílel na konečném titulu. Za zmínku stojí především výkony při remíze 1:1 s O.C. Relax a čisté konto z 28. kola ze hřiště Kolína, kde zneškodnil všech 7 střel soupeře, díky čemuž jsme si z Kolína odvezli tři body za těsnou výhru 1:0. Jim McDonald je v kádru reprezentace USA která odcestovala na MO, byť jako dvojka.

 

Scott Gaven

Teprve druhý obránce v naší síni slávy. Zkušený stoper a odchovanec Knights. Doposavaď za nás odehrál přes 120 soutěžních zápasů, 9 startů si připsal i za reprezentaci. V lize sice nastoupil v uplynulé sezoně sice jen dvakrát, ale v klíčových zápasech se podílel na zisku titulu také on.