Fotbalové novinky z Japonska

Vítám Vás u dalšího vydání tohoto zpravodaje, který mapuje dění kolem japonského fotbalu. Tak jako vždy, tak i v tomto vydání se ohlédneme za bojem o ligový titul, zjistíme jak si vedl národní tým v kvalifikaci o MS a na závěr si přiblížíme historické utkání z pohledu japonské klubové kopané. Takže příjemné čtení.

Reprezentace

Jak jistě víte, byla v této 20. sezóně dohrána kvalifikace o Mistrovství Světa. A že to byl boj až do posledního kola Vám hned přiblížím. Naše skupina měla dva jasné favority, Ghanu a USA. Tyto týmy patří již několik sezón ke špičce Oceánie. Ale za nimi měl být boj o další postupové místo nebo místa do baráže vyrovnaný. A vše dopadlo podle předpovědí. Tak pojďme pěkně popořádku. Kvalifikace byla rozehrána již v minulé sezóně, kdy jsme v 1. kole po velmi dobrém výkonu porazili Ekvádor 2:0. A nebýt výborného výkonu brankáře soupeře, mohlo být skóre i vyšší. To byl důležitý vstup do kvalifikace, protože po tomto zápase nás čekala velice těžká série. Ve 2. kole to byla Brazílie a tento zápas bych nejraději vymazal z reprezentační kroniky. Jednoduše řečeno, i přes mírnou převahu našich barev, tak pouze náš soupeř střílel a dával branky. Očekávali jsme od toho utkání bodový zisk, ale po prohře 0:2 jsme odešli s prázdnou. Ba co víc, za celých 90 minut jsme Martinse v bráně soupeře neohrozili. A ve 3. kole nás čekal spolufavorit celé kvalifikační skupiny, Ghana. Ale tu jsme skvělou taktikou a precizním přístupem všech hráčů překvapili a byli jsme velice blízko remíze. Naši těsnou porážku 1:2 však zařídil až v 89' Amaniampong, který tak rozesmutněl naše vždy tak skvělé fanoušky (viz. snímek vlevo). Ve 4. kole nás čekal další favorit naší kvalifikační skupiny, USA. Po průběhu utkání byla porážka 1:5 až příliš krutá. Američané nám dali lekci z produktivity, když ze 6 střel 5x rozvlnili síť v naší bráně. 

A bylo jasné, že další kola kvalifikace budou z pohledu našich postupových nadějí klíčová. A to bylo hned další 5. kolo. Soupeřem nám byla Kostarika, kterou jsme nutně potřebovali porazit, aby naše šance na postup ještě žila. To se po výborném výkonu povedlo, především Ouchi odehrál skvělý zápas a přispěl svým výkonem k výhře 3:1. V předposledním kole nás čekalo asijské derby s Koreou. Do utkání naši hráči vlétli jako praví Kamikadze a kdo očekával vyrovnanou bitvu, nestačil se divit. Našeho věčného rivala jsme k ničemu nepustili a vyhráli jsme 2:0. Jenže toto kolo přineslo velmi nečekané výsledky (USA - BRA 1:3, GHA - EKV 0:2) a došlo na neuvěřitelnou zápletku. Před posledním kolem byly čtyři týmy na stejném počtu bodů a šlo o tři postupová místa. Náš cíl byl jasný - porazit Austrálii, i když bylo slyšet před zápasem spekulace, že nám stačí remíza. Na to nejde hrát, i protože australané disponují velmi kvalitním kádrem a to se potvrdilo i v samotném utkání. Byla to vyrovnaná bitva se štastným koncem pro nás. Výhru 1:0 zařídil už v první půli Minamoto (na snímku vpravo atakuje obránce Crichtona). Tato výhra nám k postupu stačila. Jenže po zjištění ostatních výsledků bylo jasné, že přímý postup nám unikl pouze o jednu branku. I tak zavládla v našich řadách spokojenost a začali jsme vyhlížet baráž, kde nás čekal těžký soupeř - Paraguay.

Konečná tabulka kval. skupiny B

Pořadí		Stát	Body	G+	G-
1.		Ghana	18	16	7
2.		USA	13	24	11
3.		Brazílie	12	10	9
4.		Japonsko	12	10	10
5.		Korea	12	10	10
6.		Austrálie	9	7	17
7.		Ekvádor	4	5	10
8.		Kostarika	3	11	19

Před úvodním výkopem barážové série se spekulovalo o šancích obou týmů na postup. Dle našeho názoru ty šance byly naprosto vyrovnané. První barážové utkání se hrálo na jihoamerické půdě. Domácí jsme zaskočili bleskovým úvodním gólem z kopačky Minamota, v 8' jsme vedli 0:1! Po té nás domácí hráči doslova uzamkly na naší polovině a výsledkem tohoto tlaku byla ve 22' vyrovnávací branka Ayaly 1:1. Jenže před odchodem do šaten se opět předvedl Minamoto. Ve 42' vyhrál souboj s Gavilanem a opět poslal japonský tým do vedení 1:2. Ve druhé půli jsme byli lepším týmem a drželi domácí střelce v dostatečné vzdálenosti od naší brány. Bohužel, stejně jako domácí, i naše obrana se dopustila chyby. Tu vyrobil v 70' Nakasato a Lopez rozvášnil domácí příznivce. Ti samozřejmě hnali svoje miláčky za vítězstvím, ale na remíze 2:2 se už nic nezměnilo a odveta slibovala stejně zajímavou bitvu jakou viděli diváci v tomto utkání.

V odvetě byla naše postupová matematika jasná - neprohrát a nedostat víc jak jeden gól. Vidina MS je velkým lákadlem pro každého hráče a to i v odvetě prokázal Minamoto. Opět byl stálým nebezpečím pro obranu Paraguaye. I tak ve 33' otevřel povedenou střelou skóre 1:0. Ve 39' nám dal rozhodčí výhodu pokutového kopu, jenže tím Minamoto pohrdl a bránu přestřelil. I to se takovým hráčům stává. Do šaten se tedy šlo za těsného vedení Japonska. Jenže ve 47' mohlo být vyrovnáno. Sudí pískl další penaltu, tentokrát pro Paraguay, ale Esquivel si vedl stejně jako v první půli Minamoto. O chvíli později už se ale skóre měnilo. K radostí většiny diváků na stadionu, ve prospěch domácích. V 55' zvýšil na 2:0 Nakata. Esquivel však v 75' nečekaně snížil a čekal se dramatický finiš utkání. K němu však nedošlo a Japonsko si tak zajistilo postup na MS. Závěrem je nutné dodat, že Paraguay byla těžkým soupeřem.

A jelikož je šampionát za dveřmi, celý realizační tým se ihned vrhnul na nominaci 21 hráčů, kteří budou bojovat za čest a slávu Japonska. I když se vyskytnul menší problém, nakonec se vše podařilo a myslím, že se nám podařilo poskládat velmi dobrou sestavu. Největší dilema bylo opět při výběru forvardů, ale i tento oříšek se podařilo rozlousknout a tady máte možnost si konečnou nominaci Japonska prohlédnout - http://www.brejk.cz/index.php?p=repre_reprezentace&narod=25. No a co říci závěrem povídání o reprezentaci? Snad hlavně to, že máme za sebou úspěšnou kvalifikaci a podruhé za sebou náš národní tým nebude chybět mezi fotbalovou smetánkou světa.

A ještě doplním úplně aktuální informaci. Základní skupiny jsou vylosovány. Japonsko bylo nalosováno do skupiny B, kde se postupně utká s týmy USA, Francie a Uruguaye. 

1. liga

Právě skončená 20. sezóna přinesla velmi zajímavý průběh. Jak se v minulé sezóně nechal slyšet prnous, manažer týmu Lions, tak učinil a částečně míchal kartami v boji o titul. Hned po několika úvodních kolech bylo jasné, že do boje o titul se zapojí oba hlavní favorité (FC Hirohito a FC Jamamoto) a s nimi další dva velmi silné kluby (DÓBUCU a Lions). Dlouho to vypadalo na úporný boj těchto čtyř klubů o ligový titul, ale nakonec se tak nestalo. Lions zaváhali jako první, mezi 10. a 14. kolem si připsali 2 remízy a tři prohry a z boje o titul se vlastně vyřadili. To DÓBUCU mělo pomalejší vstup do sezóny, ale pak se jejich výkony ustálily a čekalo jak dlouho vydrží atakovat čelo tabulky. O lepší umístění je zřejmě připravila série tří remíz mezi 22. a 24. kolem. Boj o mistrovský pohár se tak zúžil na dva adepty. Jenže o tom, že nakonec slaví obhájci FC Jamamoto, rozhodl úplně někdo jiný. Byl to již zmíněný tým Lions, který ve 26. kole oloupil FC Hirohito na jejich stadionu o všechny body a umožnil hráčům z Jamamota v tabulce poodskočit. Jenže v předposledním kole opět zaúřadoval tým Lions, který dokázal obrat i obhájce titulu a najednou byl mezi prvními dvěma kluby rozdíl pouhého bodu. Hráči FC Jamamoto ale v posledním kole nějakou zápletku nepřipustili, mohou slavit druhý titul v řadě a zároveň si zajistili místo v základní části Oceánské superligy.

Na stříbrné pozici skončil jejich největší konkurent, FC Hirohito a spolu s třetím DÓBUCU se představí v předkole OS. Na Lions zbylo místo v předkole Oceánaského poháru. O další místa zaručující předkolo této soutěže se souboj nekonal. Aizuwakamacu i Urawský klub si svoje pozice hlídali a již delší dobu před koncem ligy bylo jasné, že si tuto soutěž v příští sezóně vyzkouší. Co se týče opačného pólu prvoligové tabulky, tak tam byla od úvodu sezóny situace jednodušší. Blue Dracons, kteří vyhráli 2. ligu nejvyšší domácí soutěž ani nezahájili a tak byl v tabulce hned od 1. kola jeden TBM. Bohužel se k němu asi v polovině sezóny přidal druhý. To dlouholetý prvoligový manažer Karolko zrušil svůj klub Espanol Fuji a tím pádem nebylo na dně tabulky o co hrát. Uvidíme jestli bude tento trend pokračovat, nebo se v blízké budoucnosti dočkáme plnohodnotné sezóny.

Národní pohár

Druhá domácí nejvýznamnější soutěž, Národní pohár, se vyvíjel podobně jako v minulých sezónách. V úvodních dvou kolech se do bojů zapojily jen týmy z nižších japonských soutěží. Až ve 3. kole se V NP představily týmy z 1. ligy. V dalším kole se už událo nejedno překvapení. To prvoligový Rimpex Třebechovice nestačil na hráče FC Heiankjó (2. liga) a po porážce 2:3 jeho cesta NP skončila. V 5. kole Rimpex následoval další klub z nejvyšší soutěže, WARLIKE SQUAD URAWA. Jeho hráči prohráli s dalším zástupcem 2. ligy, FC FIFA 1:3. Čtvrtfinále přineslo očekávané výsledky a do semifinále se dostali tři nejlepší japonské kluby. Zatímco FC Hirohito mělo postup snadný, po výhře 7:1 nad Japan warriors Tokyo FCB, ve druhém semifinále udolalo FC Jamamoto nejtěsnějším rozdílem 1:0 DÓBUCU. A byla tu repríza finálového duelu z minulé sezóny.

Hned po finálovém utkání jsem oslovil oba zainteresované manažery s otázkou, aby popsali cestu touto soutěží a samotné finále.

Mod (FC Jamamoto ): "no nevim co k ty ceste rict, pomalu pulku jsem hral s dorostem. Ve finále bylo FC Hirohito lepší".

Uwe Kopf (FC Hirohito ): "Jsem rád, že se mi podařilo obhájit vítězství. Musím říct, že v NP je to v mém případě o posledních 2 zápasech - seminfinále a finále. I tentokrát byl mým posledním soupeřem FC Jamamoto a opět jako loni to bylo velmi vyrovnané a opět se šťastným koncem pro mě. Když porovnám poměr střel v zápase, tak si nakonec ale říkám, že vítězství a další pohárek do sbírky byly zasloužené".

Oceánský pohár

Závěrem Vám, co mezinárodní klubovou scénu nesledujete, přiblížím historický moment japonské klubové kopané. A to, že ve finále Oceánského poháru proti sobě nastoupily FC Hirohito a DÓBUCU. Tedy čistě japonské finále této soutěže. Ale pojďme pěkně popořádku, zmapujeme si jejich cestu touto soutěží. Tým FC Hirohito se do hlavní části OP dostal z předkola přes peruánský klub FC Nehry po výsledcích 1:1 a 2:0. Základní skupinou hráči japonského klubu prolétli jako světoznámý expres Shinkansen, s bilancí 5 výher a jedna remíza a jasně svoji skupinu vyhráli. V Osmifinále je čekal kolumbijský tým hull, ale po dvou výhrách 3:0 byla cesta dál snadná. Do Čtvrtfinále jim los přisoudil argentinský klub FC Petrůvka. I proti tomuto soupeři si hráči FC Hirohito připsali dvě výhry (1:0 a 2:0) a mohli se připravovat na Semifinále. Tam je čekal ghanský tým AshantiGold Obuasi a neuvěřitelná série bez porážky pokračovala. Po důležité výhře na stadionu afrického klubu 3:2, potvrdili postup domácí výhrou 3:0 a byli těsně pod pomyslným vrcholem. Druhý japonský finalista, DÓBUCU, měl cestu trochu trnitější. V předkole korejský tým FC Vlci Poděbrady nekladl větší odpor a výhry 2:1 a 4:0 otevřely japonskému týmu dveře do základní části. Ve skupině hráči DÓBUCU obsadili 2. místo s bilancí 3 výhry, 1 remíza a 2 prohry. V Osmifinále dokázali ve dvou utkáních nastřílet 8 branek a vyřadili uruguajský FC Baník Ostrava po výsledcích 4:3 a 4:1. Čtvrtfinálový soupeř byl rovněž z Asie, korejský klub FC LUKAS dokázal první utkání vyhrát 2:1, ale odvetu si hráči japonského klubu doslova vychutnali a po výhře 3:0 postoupili vstříc boji o finále. Poslední překážkou se stal australský tým FC Parrots. To už hráči týmu DÓBUCU nechtěli připustit nějakou komplikaci a po výhrách 3:1 a 2:0 je čekala finálová bitva s odvěkým ligovým rivalem. Ještě doplním, že pro DÓBUCU to je druhá finálová zkušenost, viz. příspěvek pod komentáři.

A jak se k tomuto japonskému historickému úspěchu vyjádřili oba manažeři? Zde jsou jejich komentáře.

HITO JARA (DÓBUCU ): "No tak cesta OP byla jednoduší než jsem sám čekal (v předchozích sezonách byla konkurence na vyšší úrovni). Ve skupině jsem si 2 zápasy před koncem bezpečně zabezpečil postup a šetřil energii, nakonec z toho bylo 2 místo. Do play-off jsem dostal celkem hratelné FC Baník Ostrava, které jsem deklasoval na jejich půdě 4:1 a proto postoupil. Dále mě čekal FC LUKAS se kterým jsem se zbytečně nadřel ale domácí výhra 3:0 mě poslala dále. V semifinále jsem měl výhodu domácího prostředí na první zápas v boji s týmem FC Parrots a tato skutečnost se ukázala jako klíčová. Po prohře 3:1 zřejmě tento tým neviděl reálnou šanci postoupit a šetřil energii pro boj ve své lize. Finále - před finále jsem si říkal, že již musím konečně vyhrát nějakou ceněnou trofej (byl jsem 3krát druhý v lize, 1 druhý v poháru a 1 krát druhý OP) Bohužel jsem narazil na špičkový tým FC Hirohito, který je poněkud trošku finančně i herně jinde nežli já. Už 2 ligové zápasy jsem šetřil energii a sehrával moje nejlepší hráče jak ve futsalu tak přátelských utkáních , tak abych byl vyrovnaným soupeřem. Říkal jsem si, že už nemůžu nikdy dát dohromady silnější tým než teď . Bohužel to zase nevyšlo a moji hráči po statečném výkonu prohráli 0:2. Na závěr bych chtěl Uwe Kopfovy poblahopřát a doufat že příští sezonu bude mít jako prioritu OS :-) ".

Uwe Kopf (FC Hirohito ): "Co se týká OP tak už na začátku sezóny jsem si řekl, že půjdu po několika více či méně úspěšných sezónách v OS zkusit štěstí do OP s cílem získat pohárek za celkové vítězství. Když jsem si prohlédnul potenciální soupeře, tak mi vyšel jako hlavní konkurent Petrůvka coby obhájce trofeje. Po odehraných skupinách jsem si říkal, že by bylo ideální se s ním setkat ve finále. Ovšem los tomu chtěl, že jsme se museli utkat ve dvojzápase už ve čtvrtfinále. Oba zápasy neštěstí dopadly úspěšněji pro mě a tak jsem mohl vyhlížet dalšího těžkého soupeře - AshantiGold, kterého jsem nakonec také poměrně přesvědčivě zdolal. Na závěr - ve finále mě čekal starý známý soupeř z naší ligy - Dobucu. Toho zápasu jsem se trochu obával, neboť finále hrané na jeden zápas nemusí vždy odrážet kvalitu soupeřů a mnohdy rozhoduje náhoda. Tentokrát však štěstěna a Brejk stály při mě a po celkem přesvědčivém průběhu jsem Dobucu zdolal 2:0, když mu moje obrana nepovolila ani jednu střelu na bránu. Když se tedy ohlédnu na celý průběh soutěže musím trochu neskromně konstatovat, že jsem si pohárek za OP zasloužil :-))".

Z historického hlediska účastí japonských klubů ve finále OS nebo OP doplním, že FC Jamamoto má na svém kontě dvě finálové účasti. V 16. sezóně ve finále OS prohra 1:3 s O.C.Relax a v 19. sezóně si tento klub zahrál pro změnu finále OP, kde opět padl. Tentokrát s FC Petrůvka 2:4. V 17. sezóně si poprvé finále OP zahráli hráči DÓBUCU. I tehdy prohráli, 0:3 s FKopyta.

A je tu úplný závěr tohoto vydání. Díky všem co jste dočetli až sem. Popravdě řečeno nevím kdy a jestli vyjdou další Fotbalové novinky z Japonska, protože jsem se s tím dost natrápil. Nevím, ale nějak s editorem nemůžu "domluvit" tak jako na starém webu. No uvidíme, ještě jedno díky za pozornost a ať se Vám všem daří.