Dostat se na tuto událost je snem každého fotbalového fanouška, lístky na finále mistrovství světa byly vyprodány během několika minut. Na zápas se došly podívat známé osobnosti z celého světa. Po úvodním ceremoniálu plném barev, alegorických vozů a ohňostrojů mohlo začít samotné finále. Slavnostní výkop provedla legenda korejského fotbalu, střelec Zim Na-mui, který ve svých třiatřiceti letech nedávno ukončil kariéru fotbalisty. Při hymnách bylo v očích hráčů vidět odhodlání zvednout nad hlavu vytoužený pohár pro vítěze celého turnaje. Favorit utkání neexistoval a kurzy na Turecko i Polsko byly vyrovnané. Rozhodčí hvízdl do píšťalky a zápas tak mohl začít. Hned ve druhé minutě se na tureckého gólmana Bensola řítil Polský útočník Dariusz Gazda, balon však přes brankáře nepropasíroval. Stejně dopadl z následného výborně zahraného rohového kopu Leopold Bizacki. Byl tu další roh a po něm znovu zakončoval Gazda. Brankař byl však znovu pozorný a tentokrát dokázal míč udržet. Následně pěkně od plic vynadal svým obráncům a ti si jeho slova, která radši nebudu překládat, vzali k srdci. V té době probíhala teprve čtvrtá minuta utkání. Ještě je třeba zmínit rozestavení obou týmů. Turecko nastoupilo v ofenzivní sestavě 3:4:3, Polsko vsadilo na klasiku, tedy 4:4:2. Ani jedno z mužstev tak nechtělo titul ubránit, ale získat svou ofenzivní silou. Po hektickém úvodu se hra zklidnila a šancí ubylo, oba týmy si vypracovaly jen několik střel z větší vzdálenosti, přesně zamířit se jim však nedařilo. To se změnilo ve 34. minutě, když v pokutovém vápně fauloval polský obránce Lezsek Rajman a sám faulovaný Ünal Baris poslal s přehledem Turky do vedení. Zajímavý první poločas tak skončil vedením Turecka 1:0 a Polsko mohlo jen litovat neproměněných šancí z úvodu utkání. Trenéři obou týmů se rozhodli do druhého poločasu poslat několik nových hráčů, dolů šli například kanonýr Dariusz Gazda nebo střelec zatím jediného gólu, Ünal Baris. Turecko převzalo iniciativu, do gólové příležitosti se však stále nemohlo dostat. V 62. minutě mělo Polsko výhodu rohového kopu a po necvičeném signálu, tedy roh zahraný na přední tyč, se z gólu radoval Tomasz Dolgowitz a hlavičkou dostal Polsko zpět do hry, 1:1. Závěr zápasu už se nesl v taktickém duchu, ani jeden z týmů se nehnal zbytečně do útoku a ve vzduchu už bylo cítit prodloužení. To také nastalo, poté, co bylo po odehraných devadesáti minutách skóre nerozhodné, 1:1. Ve 105. minutě se do úniku dostal polský útočník klubu FC Mosquitoes of Leningrad, Jakub Bensz, brankaře obstřelil, ale jeho pokus směřoval těsně mimo branku. Na hráčích už byla znát únava, jejich odhodlání jim však dávalo sílu. Ani jeden z týmů v prodloužení nedokázal vstřelit branku a na řadu tak přišly pokutové kopy. Finále jak má být, se vším všudy. Jako první šel kopat Muzaffer Sirap, jeho střelu k levé tyči však skvělý polský golman Kowalski kryl. Na vlas stejná situace se opakovala na druhé straně, Tomas Dolgowitz neuspěl a Mahmut Bensol a s ním celé Turecko se mohli radovat. Hakan Sükür, jeden z nejlepších tureckých střelců historie se nemýlil a když potom Bensol chytil už druhou penaltu, tak mnohý z polských fanoušků nevěřil vlastním očím. Střelci nekopali svoje penalty špatně, avšak neskuteční gólmani dělali nemožné a jejich zákroky stojí za to znovu a znovu pouštět v televizi. Následovala totiž série čtyř penalt a čtyř nadpozemských zákroků. Říká se, že penalta se nedá chytit, ale jen šatně kopnout, Bensol a Kowalski však ukázali pravý opak. Po čtvrté sérii byl stav penalt jen 1:0 pro Turecko. O titulu mohl rozhodnout levý záložník a odchovanec týmu Legendary Rochlov Club, Ismet Öztürk. Rozběhl se a brankáře prostřelil. V celém Turecku po jeho proměněné penaltě propukla euforie, jaká je snad možná jen v Turecku. Stadion skoro explodoval v náporu radosti tureckých fanoušků, Polsku zbyly jen oči pro pláč.

Ladzi: Turecko se konečně dočkalo i zlata z MS. Celý šampionát nám vyšel skvěle a jsem rád, že zrovna ve finále jsme mohli porazit Poláky a nedovolit jejich top generaci žádnou zlatou. Chtěl bych poděkovat všem manažerům, kteří skvěle připravovali Turecké hráče po celou dobu MS a gratuluji Anglii ke 3. místu.

Rolf: Je to škoda... šance byly na obouch stranách ještě jednou gratulace Turkům, děkujeme za skvěle uspořádaný šampionát!

        Anglie  2:1  Ghana

   V utkání smutných semifinalistů se utkala Anglie, která byla zřejmě více motivována a hladovější po třetím místě z MS, a Ghana, kterou mnozí pasovali před turnajem minimálně na finále, ale pro kterou je po dosavadních výkonech na MS boj o třetí místo velký úspěch. Avšak Ghana prokázala rozvahu v počátku utkání a již v 11. minutě ji poslal do vedení Mumuni, světlý bod v ghanském výběru. Anglie hrála trpělivě a na hřišti měla mírnou převahu, hrálo se trochu tvrději, ale to byl myslím znak celého letošního MS. Trpělivost se ostrovanům vyplatila v ideálním okamžiku před koncem poločasu, přesně ve 38.minutě. Po poločase přišel ghanský kouč s postupným trojím střídáním, avšak bez chtěného efektu. Naopak Anglie ztrestala chybu v africké obraně v 61. minutě, kdy proměnil penaltu Nash a Angličané tak dokonali fantastický obrat. To donutilo Ghanu otevřít hru a po jedném z rychlých kontrů se Angličané dočkali další penalty. Stalo se tak v 85. minutě a zápas mohl definitivně rozhodnout znovu Nash, ale tentokrát selhal a Angličané tak neměli stále nic jistého, ale poslední minuty ustáli bez úhony a slaví tak bronzové medaile. Pro Ghanu je při souhrném pohledu na její výkony na letošním MS čtvrtá příčka úspěch. Z ghanského mužstva lze dnes zmínit výkon Mumunira a vidět šel také Saley. V anglickém dresu zaujal Corneile a Robinson, ikdyž branku nevstřelil.

Patrik Vaněk: JO JO JO JO JO JO JO !!! Nejmladší tým na MS ... 3 místo ... krása !!! Těšte se .. nastává éra Anglie !!!

Kennedy cz: Gratulace do Anglie, vyhrála zaslouženě. Před zápasem sem si řikal, že ty hrozný výkony se musej zlomit, že už to prostě neni možný. A kdy jindy, než dneska, v zápase o třetí místo, navíc proti skillově i zkušenostně horšímu týmu. Ale zase sem se mýlil. Některý hráči nezahráli dobře ani v jednom zápase. A je moje chyba, že sem jim věřil a pořád je stavěl. Nevim, co si o tomhle turnaji mám myslet, je to pro mě osobně hrozně velký zklamání. Asi největší za celou dobu, co sem na brejku. Když to shrnu, tak za 4. místo můžeme bejt rádi, vzhledem ke hře. Nezasloužili sme si postoupit ani ze skupiny, vlastně se nám docela vydařil jen zápas proti USA. Je to pro mě smutnej konec u reprezentace, ale doufám, že mýmu nástupci se bude dařit daleko víc...