PERU NEWS - Peruánský občasník - MO 64 BOLÍVIE - - - část 9
Hezký den,
je neděle a probouzím se po hrozné kocovině kolem jedenácté. Vedle mě ještě chrápe nahá indiánka s pěknými čtyřkami a dlouhými vlasy. Matně si vzpomínám na včerejší večírek. Jdu se osprchovat a osvěžit. Mladá dáma sedí na posteli a pokuřuje, což mi není zrovna po chuti, ale mlčky to trpím a přemýšlím jak ji co nejrychleji a elegantně vyhodit. Protože žalůdek vyžaduje nějakou porci vývaru, je rozhodnuto. Prostě se oblékám, zkontroluji svoji peněženku, doklady, kreditky a lístek na večerní duel, schovám nabitý mobil a povídám, že až odejde, ať dá klíč domovnici dole. Nemám strach, že by to neudělala. Na pokoji mi zůstal leda tak holící strojek, náhradní boty a pár špinavých propocených svršků. K tomu taška se suvenýry, které jdou sehnat v La Paz na každém rohu. Indiánka je vykolejená, protože si snad myslela, že ji potáhnu do nějakého podniku na drink.
V nějakém lokále si dávám vývar z bolívijské slípky, stejně mastný jako doma. Přikusuji dvě kukuřičné placky a koukám na zdejší televizi, kde běží otřesná telenovela z Venezuelské produkce. Místní děj prožívají a mám pocit, že ani netuší, že se dnes hraje finále zdejšího MO. Bohužel mé Peru hraje pouze o bronz. Zvládneme to?
Odpoledne uteklo jako voda a já tentokrát s předstihem spěchám na své místo na stadionu. Hraje se opět na stadionu El Alto, kde jsme hráli jak čvtrtfinále, tak osudné semifinále. Tentokrát mám luxusní místo, hned vedle VIP tribuny. Hřiště jako na dlani, občerstvení pár kroků. Stadion je zaplněn a převaha fanoušků z Peru je evidentně poznat. Všichni touží alspoń ty bronzové madaile. Na hřišti probíhá úvodní choreografie, nastupují týmy, zní hymny. Hukot je nesmírně nepopsatelný, utkání začíná...
► ► 3:1 ◄ ◄
Do zápasu žádný z týmů nijak extra nevlétl. Spíš šlo o opatrné taktické oťukání a zjištění pozic. Oba týmy propagačně vystřelily, několikrát provedly spíš taktické fauly a zkusily nějaký brejk. Nešlo však o nudnou podívanou, spíš naopak. Bylo jasné, že tempo půjde nahoru. Když ve 23. minutě po nahrávce ze středu zálohy přišel míč na pravo na Chuecu, přišla dělovka a Peru se poprve radovalo. Nejvíc radost motivovala Olaviho, který za tři minuty naprosto nečekaně z dobrých pětatřiceti metrů vypálil pumelici, která k údivu diváků a hlavně golmana skončila v síti! Právě tento moment asi rozhodl zápas. Kolumbijci zůstali jako opaření a bylo to Peru, kdo začal jednoznačně držet otěže zápasu. V 69. minutě se ještě trefil zlevé strany přes obránce Legwand. To už bronzové medaile byly téměř v kapse. Nic na tom nezměnila ani trošku kuriozní branka kolumbijců, když vsítili po hrubce golmana téměř z nemožného úhlu. To již bylo deset minut do závěrečného hvizdu. Na obrat již tým neměl sil a radost ze zisku medaile byla obrovská! Trenér Ed Hamilto to dokázal! Celé Peru může slavit - vždyť získat místo na stupních vítězů na nějakém mistrovství není tak časté!
< Radost z bronzu byla neskutečná
FINÁLE -
Nigérie  |
1 | 2 |  |
 Kostarika |
Příště - Zpět v Peru