Milí přátelé Brejku,

jak víte momentálně probíhá sezonní pauza a tedy i ME a MO. Jako redaktor jsem obdržel od Hilla milou odměnu za dlouhodobé učinkování ve hře, a to letenku, ubytování a vstupenku na jeden zápas dle vlastního uvážení. Protože mě Island jako pořadatel ME nenadchl, díky chladnějšímu podnebí, možnému stresu ze zemětřesení a v neposlední řadě svojí kuchyní, padla volba na MO. Šampionát v Indii – tak to přece musí být něco!

Jako majiteli B)týmu v Peru, byla volba jednoznačná. Navštívím zápas Peru s některým ze soupeřů. Ve skupině jsme obdrželi Koreu, Uruguay a Brazílii. Po zvážení jsem usoudil, že navštívím hned první zápas s Koreou. Možná moc branek nepadne, protože každý bude chtít neprohrát a nezkomplikovat si případné postupové ambice. Spoléhat na další zápasy jsem raději nechtěl. Druhý může být osudný, třetí zase o ničem, ale klidně i o všechno. Nervy mám však jedny, takže lístek zněl na zápas s šikmookými hráči. Protože utkání bylo již v pondělí, hodil jsem pár triček s holením do tašky a ujížděl na odbavení na letiště – let Air India započal.

< Letušky Air India

Kdo by hádal klidný let, ten by se zmýlil již na začátku. Hned po vzlétnutí mi bylo jasné, že adminové Brejku využili mimořádné slevy společnosti Air India, která je mimochodem třetí největší letekou společností v Indii se 108 letadly. Bohužel naše letadlo bylo asi jedno z prvních jak dokládal samotný let. První fáze letu do Istanbulu v Turecku proběhla celkem klidně, kdy pouze přitloustlá letuška nabádala cestující k nácviku použití záchraných vest. Po mezipřistání však moje nervozita rapidně vzrostla – důvodem byl nástup devíti podnapilých fanoušků z Ghany, kteří se objevili v letadle opravdu víc než nečekaně.

< Fanoušci z Ghany

Vůbec mě nenapadlo, že nebudu asi jediný člověk, který do Indie letí na fotbal. Že však budu po další hodině desátým podnapilým, tak to jsem netušil už vůbec. Za vše mohl můj turnaj Inter cup, neboť jeden z černých fandů  preferuje tým Bolgatanga B, který 4x vyhrál právě můj turnaj. Uznejte, že tohle se muselo oslavit. Samotný let trval téměř 11 hodin a opravdu se stal nepřekonatelným zážitkem. Se svými novými kamarády jsem předváděl let orla v oblacích, peruánskou lamu, tančil kozáčka a stal se i obávaným křovákem afrických savan. Domluvy líbezných letušek o klid a zůstávání na místech byly k ničemu. Když nám někde nad Íránem vynechal jeden z motorů, došly letušky k názoru, že je to stejně jedno. Kdy nastal klid a jak jsem dlouho spal netuším. Probudil jsem se propocený až při přistání v Díllí. Šokující bylo, že nikde na letišti nic nenasvědčovalo, že se zde hraje mistrovství. také moji černí kamarádi zmizeli, jako poslední stokoruna před výplatou.

< Hlavní město Indie - Díllí

Nasedl jsem do nějaké tříkolky, která měla nápis taxi a řidiči v turbanu jsem vložil papírek s adresou hotelu, kterou mi rezervovali adminové Brejku. Cesta byla šílená – všude samý člověk, neskutečné množství motorek, kol a různých starých vozidel, ale i luxusních limuzín a věřte nebo ne – obrovská spousta Škodovek! Převažovala Octavia, jako oblíbená limuzína horních vrstev. Když jsme nakonec předjeli i dva slony, objevil se konečně můj hotel. Tedy slovo hotel zní spíš luxusně. Byla to stará budova s oprýskanou fasádou, na ní spousta elektrických drátů, pár oken s rohožemi a v sousedství něco, co připomínalo středověké masné krámy a orientální bazar. Co mě však potěšilo, byl plakát zvající na pořádané mistrovství. První náznak, že jsem tady správně. Ubytování proběhlo rychle a bez potíží. Pokoj byl skromný, vzdušný a dokonce i tekla voda. Osprchoval jsem se a šel navštívit hotelovou restauraci. Výběr jídla byl neskutečný, kdy jsem nevěřil vlastním očím. Bylo zde snad všechno –od opičího masa, až po grilované prasátko. Dal jsem si nakonec páva obloženého ananasem. Připadal jsem si jako vévoda, nebo francouzský král. K tomu rýže s kari omáčkou. Právě páv pochází z Indie a byl zde odjakživa chován na maso.

< Doprava v Díllí

Po tomto gurmánském zážitku jsem vyrazil na zápas. Stadion byl kousek od hotelu, asi dvacetminut chůze nějakým parkem, kde místní policisté s bambusovými tyčemi dohlíželi na pořádek. Zápas s Koreou však nebyl nijak rizikový a ani zdejší smetánka v oblecích, která se šla podívat, neskýtala nějaké postranní úmysly. Jediný problém u vstupu do stadionu, který vypadal trošku exoticky, dělala jedna zdatná kráva. Jak víte, jedná se o posvátné zvíře, takže její odehnání sklidilo pouze nevoli od místních. Docela kontrast vyvolal nedaleká stánek firmy McDonalds, který cpe hovězí i do kuřecích nugetů (a to je opravdu pravda). Můj lístek byl do sektoru F, který jak jsem zjistil byl v rohovém oblouku za brankou. Trošku mě to zklamalo, ale když jsem zjistil, že celou dobu budu ušetřen zapadajícímu slunci, udělalo mi to nakonec radost. Naštěstí se jednalo o sousedství sektoru hostí, což podle losu bylo Peru. Fotbal je zde v Indii na vzestupu. Dokonce zde působí i několik hráčů z ČR . Zkusit zde štěstí šli hráči Slepička, Štohanzl, Eliáš, Podaný, Josl, brankáři Šeda a Čech. Tedy ne ten tankista, ale jeho jmenovec Marek. Zdejší stadion Sportis v Novém Díllí má kapacitu pouhých 10 000 diváků. Byla to však moje volba, abych viděl tým Peru.

< Stadion Sportis

Samotné Díllí je kosmopolitní metropolí s asi 14 milony obyvatel. Malý stadionek se už zaplnil, po krátkém ceremoniálu nastupují hráči. Domácí Korea v klasické červené a moje Peru v bílé s rudým pruhem. MO i zde začíná. Ať žije Brejk! Ať zvítězí ti nejlepší! Sláva Indii, sláva fanouškům...

 

.