Jaguares de Shelbourne F.C. 1895



Ano je to tak, čtete správně. Znáte takové ty nadpisy, které člověka zaujmou, ale článek již neodpovídá tomu, co jste očekávali? Tak se nemusíte bát, pokud čtete tyto řádky. V následující tiskovce totiž budete moci číst jen pravdivá fakta. Hezky se tedy posaďte, udělejte si dobrý čaj nebo si vemte z lednice vychlazené pivo Guinness, některří z vás možná sáhnou po skleničce Jamesona nebo Tullamore Dew a vychutnejte si následující řádky o našem klubu.

   

Historie


Nedá se říct, že by lidé z našeho klubu byli nováčci ve světě fotbalu. Vedení totiž má dlouholeté zkušenosti s profesionálním fotbalem. Pracovali totiž pro klub Jaguares de C.A. Independiente v Argentině, kde se podařilo postoupit až do první ligy.

Proč tedy klub nepokračoval v Jižní Americe a přesunul se do Irska? Za vším stojí firma Jaguares, která má své sídlo v Irsku.  V jihoamerickém státě totiž firma zaznamenala velkou ztrátu a proto se rozhodla  přestat dotovat fotbalový klub, to byl samozřejmě konec také pro celý tým. Po dlouhých debatách s předními pracovníky klubu a vedením firmy se dospělo k jednotnému verdiktu - založení klubu v Irsku, kde již firma Jaguares sponzorovala klub z Derry City.

Na pomoc byli pozváni dva irští manažeři - Jedi (Jaguares de Derry City F.C.) a Adriano (FC Internazionale Killarney). Jim patří VELKÉ DÍK, protože v porodních bolestech pomohli vyřešit všechny důležité problémy. Musela být tak ustanovena koncepce klubu a ta zněla takto: Co nejdříve postoupit do druhé ligy a poté stabilizovat celý chod klubu i hráčský kádr.

14., 15. SEZÓNA - 4.B LIGA


Dne 22.7.2009 byl oficiálně založen a na irském svazu zaregistrován klub Jagueres de Shelbourne F.C. 1895. Právě od klubu Shelbourne 1895 byla odkoupena licence na čtvrtou ligu, ve které tým začal. Klub samozřejmě musel najít vhodného manažera, který by dokázal dlouhodobě a efektivně pracovat s mužstvem. Nakonec byl vybrán Morpheus, která má již zkušenosti právě z argentinských soutěží, kde dělal asistenta Michaelu Künzelovi. Tento tah se vedení osvědčil, jelikož tento manažer stále vede klub a má za sebou již několik úspěchů. Samozřejmě musel Morpheus nejdříve pracovat s kádrem, který měl k dispozici.

První výraznější posilou byl až Derek Brutton, který do Shelbourne přišel právě ze sesterského Jaguares de Derry City F.C. Tento útočník stále působí v našich barvách a odvádí klubu nezaplatitelné služby, vždyť dohromady ve 129 zápasech nastřílel 126 branek!

Sám Derek své tříleté působení zhodnotil takto: "Přestoupil jsem v rámci klubů Jaguares, takže jsem moc dobře věděl, do čeho jdu. Tyto kluby jsou si totiž dosti podobné a velmi specifické. Vedení nám vždy jasně řeklo, že chce sázet na zkušené hráče, kteří budou vytvářet dobrou atmosféru a klubu odvádět adekvátní výkony. Tohle mi dost vyhovovalo, jelikož jsem si zatím s každým hráčem dost rozumněl. I mladíčci si z nás berou příklad, přidávají si po trénincích, panuje tu opravdu skvělá atmosféra, která jde ruku v ruce s úspěchem." Do klubu přišlo během 14. sezóny ještě pár hráčů, kteří už zde nepůsobí. Po třiceti odehraných kolech byl náš tým na šestém místě tabulky, což bylo velice příjemné zjištění.

Do nové sezóny vypsal manažer Morpheus zvláštní prémie - za plný počet bodů a max. 5 obdržených branek. Oba tyto úkoly mužstvo společně s postupem zvládlo a tak se klubová kasa docela vyprázdnila. Nepředbíhejme však a pojďme si sezónu hezky projít.

Pokud chtěl klub myslet na lepší soutěž, musel samozřejmě zkvalitnit zázemí, tréninkový areál a také hráčšký výběr. Přišli tedy takový hráči jako Ignacio Digue, Tom King nebo Pat Finn. Všichni tito fotbalisté v klubu stále působí. Patnáctá sezóna byla opravdu povedená. Vždyť se vyhrálo všech 30 zápasů při celkovém skóre 137:1! Bylo naprosto jasné, že čtvrtá liga je již moc malá.

Po postupových oslavách jsme něco dostali z brankáře Pata Finna: "Úžasné. Diváci sice vidí především naše výkony a přečtou si všechny možné kraviny v novinách, ale nevidí, jaká nálada tu panuje. Všichni hráči mají jen dvě povinnosti - řádně trénovat a podávat kvalitní výkony v zápasech. O nic jiného se tu totiž starat nemusíme. Je opravdu radost zažít tohle všechno na vlastní kůži."



16. SEZÓNA - 3.B LIGA


Nová sezóna, kvalitnější soutěž a lepší soupeři. To samozřejmě znamenalo další vlnu posílení kádru. Už nebylo moc jednoduché přivést kvalitní hráče, ale klubové vedení udělalo maximum. V barvách Jaguares de Shelbourne F.C. 1895 diváci tedy mohli vidět hvězdy, které se dřív proháněli po prvoligových trávnících a byli to Stuart Fenn, Ronny Korn, Tommy Smith, Liam Hynes, Brian Kenna, Ian Cleary, Carlton Philo, Cathal Lawless nebo Des Donelly. Všichni tito hráči se výrazně podíleli na další velice povedené sezóně, jelikož ani třetí liga nebylo pro naše mužstvo problémem. První místo, 87 bodů, skóre 130:9 a postup do druhé ligy.

Opět bychom mohli najít vůdce a nejvíce viditelnou hvězdu klubu v posledních zápasech - Stuart Fenn. Tento útočník přišel z FC Internazionale Killarney a potvrdil, že investice do něj byla zlatým dolem. Stačí se stejně jako u Dereka Bruttona podívat na statistiky - 54 zápasů = 69 branek! Právě největší hvězdy klubu jsme se zeptali na pár otázek: "Podívejte, není toho moc, co bych mohl říct. Přišel jsem z jednoho z nejlepších klubů Irska a opravdu nevěděl, co od nového angažmá očekávat. Ale po pohovoru s manažerem jsem si už moc dobře vědom, co mě čeká. Společně s Ignaciem a Derekem jsme vytvořili útočné trio, které ve třetí lize nemělo konkurenci. Nechci podceňovat úroveň souteže, ale pro naše mužstvo to byla opravdu hračka. Až teď ve druhé lize budeme mít možnost dokázat sami sobě, jak na tom jsme a jak jsme se po celé ty roky připravovali."




Abychom nezapoměli dodat, za tu krátkou dobu existence našeho klubu jsme již měli možnost představit velice talentovaného hráče - Tadhga McCarthyho. Už po příchodu do našeho celky se tento velice nadějný hráč předváděl ve skvělém světle. Oproti svým vrstevníkům byl mnohem vyspělejší ve fotbalovém myšlení, technické vybavenosti a zápalem pro hru. Samozřejmě jsme mu nechtěli bránit v jeho fotbalovém růstu a tak jsme ani sekundu neváhali. Po nabídce z Killarney také nebyl důvod k jakékoliv diskusi.

17. SEZÓNA - 2. LIGA


Do historicky první druholigové sezóny náš klub ještě posílil o brankáře Exequiela Domingueze, obránce Michaela Minnocka a Majeka Wahaba, záložníka Toma Harkina. Po dvou kolech je zatím klub na sedmém místě se ziskem 4 bodů. Samozřejmě se také pravidelně pracuje na vylepšení našeho stadionu Tolka Park a tréninkových zázemí.

REPREZENTAČNÍ DRÁHA MANAŽERA

Během patnácté sezóny se uskutečnily volby na post reprezentačního trenéra. Do funkce byl zvolen Adriano, který po důkladněm uvážení oslovil našeho manažera, zda-li by mu nechtěl dělat asistenta. Morpheus samozřejmě bez dlouhého váhání nabídku přijal a především tak se dostal do paměti mnoha lidí v irském fotbale.

Náš manažer za sebou má zatím kvalifikaci na MS a také ME. Bohužel evropský šampionát se irské reprezentaci nevydařil tak, jak by si nejpíše všichni představovali, jelikož se nepostoupilo ani ze základní skupiny a medailové sny se velice rychle rozplynuly. Kvalifikační boje už však pro naší reprezentaci dopadly mnohem lépe. Vyhrála totiž celou kvalifikační skupinu a to s velkou suverenitou.



Proto před MS vytyčili oba manažeři velké cíle, do skupiny byli Irsku nalosováni Italové (1:1), Australané (1:1) a Skoti (4:0). To byl však jen pomalý rozjezd. Ve čtvrtfinále proti Francii totiž naše reprezentace předvedla svou kvalitu a svého soupeře doslova rozdrtila 6:1. Rozjeté mašině se v semifinále do cesty postavil výběr z Uruguaye a i ten dostal velký příděl, tentokrát 4:1. Vrcholem bylo samozřejmě vyhecované finále. Ani jedna strana nechtěli prohrát, ale nakonec se Irsko radovalo ze zlaté medaile, když zvítězilo 3:2!




Rozhovor s manažerem Morpheusem:

Jak byste zhodnotil své dosavadní působení v klubu?
Kluby Jaguares, to je můj osud. Působil jsem již v Argentině jako asistent, a jelikož si to vedení přálo, tak jsem na měsíc odletěl na stáž právě do Irska, kde už jeden klub Jaguares byl. Když jsem viděl, jak to tady všechno funguje, jak jsou lidi zainteresovaní do fotbalu, přál jsem si, abych zde jednou mohl působit. Takže po nabídce vést nový klub ve 4. lize, jsem ani na vteřinu neváhal. Máme za sebou samozřejmě velmi těžké sezóny a hodně tvrdé práce. Ale vedení mi vždy vyšlo vstříc, přivedlo hráče, na které jsem ukázal a o to to bylo lehčí. Vždyť fotbalisté jako Fenn, Brutton, Digue, Hynes nebo Donelly patří opravdu k tomu nejlepšímu a je radost s nimi pracovat.

Máme možnost srovnat argentinský a irský fotbal. V čem se líší?
Těžko se to porovnává, oba mají svá specifika. Ale jedno mohu říct bez dlouhého přemýšlení, irský fotbal je někde úplně jinde než ten argentinský. V Argentině se bohužel každý den řeší věci, které k fotbalu nepatří. Hráči jsou tak zbytečně zatěžováni, nekoncentrují se pořádně na zápasy a samozřejmě i jednání ze strany vedení některých klubů nejsou úplně adekvátní. Nerad bych něco více konkretizoval, ale když máte nastoupit k utkání a pár minut před výkopem za vámi přijde hostující kapitán a pokusí se vás uplatit, tak to o něčem svědčí.

Zvolili jste cestu hrát se zkušenějšími fotbalisty. Myslíte si, že je to výhoda či nevýhoda pro Váš tým do budoucna?
Tak určitě to byla výhoda v minulých sezónach a v této sezóně by to mělo být také plus. Ovšem do budoucna je to pro nás určitě negativum. Chtěli jsme rychle "vylézt" nahoru a jinak to prostě nešlo, museli jsme vsadit na zkušenost. Doufejme, že se nám podaří v nejbližší době otevřít mládežnickou akademii a připravíme hráčům prvotřídní tréninkové podmínky, poté můžeme myslet na dlouhodobou koncepci v oblasti hráčského kádru.

Postoupili jste ze čtvrté, i třetí ligy a v příští sezóně byste mohli usilovat o postup do té první. Jak vidíte své šance?
Tak tady bych trochu přibrzdil, to je přece nesmysl. Už na začátku existence klubu jsme jasně deklarovali, že chceme do druhé nejvyšší soutěže a poté se musí ustálit jak chod klubu, tak jeho hráčský kádr. Samozřejmě myslíme na ty nejvyšší ambice, na druhou ligu máme dle mě velice dobrý kádr. Ale jen si představte, že bysme okamžitě postoupili do první ligy. Pro nás by to znamenalo jen starosti, problémy a na konci s velkou pravděpodobností sestup zpět do druhé ligy, což bycho opravdu nechtěli. Až budeme připraveni na elitní irskou soutěž, tak se o postup porveme, ale nezastírám, že i v tomto ročníku chceme hrát hodně vysoko. Zatím nás však čeká ještě spousta práce, není důvod si něco namlouvat.

Netajíte se tím, že po vašem zvolení do pozice reprezentačního trenéra hodně spolupracujete s Adrianem, momentálně asi nejlepším irským manažerem. Můžete nám to celé blíže nastínit?
Ano, je to tak. Když mně Adriano oslovil, abych s ním vedl irskou reprezentaci, měl jsem samozřejmě velkou radost. Ale bylo potřeba si hned vyjasnit několik věcí. Nechtěl jsem být jen poskokem, který občas poradí a vyřeší administrativní záležitosti. A v tom je možná jádru našeho dosavadního úspěchu. S Adrianem máme pravomoce rozdělené prakticky 50:50, tudíž všechny věci důkladně probíráme a snažíme se vždy najít kompromis, který uspokojí oba dva. Samozřejmě že on je tím hlavním trenérem a pokud dojde na opravdu patovou situaci nebo důležité rozhodnutí, má přednostní právo právě on. Máme také hodně podobné myšlení, co se týče fotbalové filozofie, nikdy jsme němeli problém např. s vybíráním vhodných hráčů. Takže když to shrnu, Adriano mi v Irsku hodně pomohl a určitě spolu hodně diskutujeme. Upřímně se přiznám, že bych byl hodně stupidní, kdybych se nechtěl něco přiučit od nejlepšího manažera, jakého Irsko momentálně má a za tímto názorem si stojím. Chtěl bych mu tímto také hodně poděkovat.

Na právě uplynulém MS jste s reprezentací vyhráli zlaté medaile. Jak si tohoto úspěchu ceníte?
Co k tomu říct, vždyť je to zlatá medaile z nejprestižnějšího šampionátu, na kterém může jakákoliv reprezentace vůbec startovat. Ale abych řekl pravdu, vůbec se tomu nedivím. S Adrianem jsme u reprezentace odvedli velký kus práce a jsme rádi, že naše filozofie přinesla i výsledky. Už na začátku šampionátu jsem říkal, že chci finále, i když to mohlo znít hodně sebejistě. Největší strach jsem měl v prvním vyřazovacím utkání s Francií, tam jsem si říkal, že to bude hodně těžké, ale jak bylo vidět, smetli jsme je, stejně jako Uruguay. Finále už je opravdu o momentálním rozpoložení a štěstí.


- Přeju pěkné počteníčko a všem hodně štěstí do dalších zápasů ;-)