Dnes začneme trochu netradičně, vítejte v Japonsku. Japonsko je konstituční monarchie kde žije cca 125 000 000 obyvatel. Celý tento stát se rozkládá na přibližně 3900 ostrovech, z nichž velká část jsou jen malé ostrůvky. Ale všeobecně je známo pět největších Hokkaidó, Honšú, Kjúšú, Šikoku a Okinawa.
Fotbal je v Japonsku sportem č.2. Ihned po baseballu, který je naprosto bezkonkurenční. Všude v Japonsku vidíte pohazovat si děti baseballovým míčkem. A nejen děti. Vedle bojových sportů je populární ještě sumó. Jen málo Japonců k němu ale má ty správné dispozice. Ale zpět k fotbalu. V Japonsku zažívá fotbal nebývalý boom. Přispěl k němu vývoj této kolektivní hry. Hraje se dynamický, běhavý fotbal s velkým fyzickým fondem. Ano, fotbal už není o umění, aby běhal míč a hráči stáli. Zaplaťpánbůh mizí i italská catenaccia a německý buldočí fotbal. V moderním fotbale běhají více hráči než samotný míč. A právě taková je japonská nejvyšší soutěž J-League a takový fotbal produkuje i japonská reprezentace.
A jelikož se nacházím v hlavním městě, navštívím jeden místní prvoligový klub FC AC AS Tokyo. 
Cesta ke stadionu tohoto klubu je jednoduchá. Podzemní dráhou přijedeme přímo pod stadion, kde je i obrovské parkoviště. To je opravdu skvěle vyřešená dopravní situace okolo stadionu. Manažera tohoto klubu Maroshe, jsem se zeptal jak probíhá příprava týmu na novou sezónu a které týmy budou mít v nové sezóně největší starosti ze záchranou? Marosh: "Ahoj, priprava prebiehala dost slabo, chlapci trochu trenovali ale ... Urcite sa chystam nakupit nejake posily, lebo vypadnut nechcem a mam k tomu tuto sezonu najblizsie". Tento klub patří už řadu sezón ke stálým účastníkům nejvyšší japonské ligy, bohužel zatím bez výraznějšího úspěchu. Ale je vidět, že klub funguje výborně a myslím, že výsledky se brzy dostaví. Opouštím stadion Old Tokyo Arena, loučím se s Maroshem a vydávám se na další cestu. Spěchám na nejbližší vlakové nádraží, nasedám do zrychleného vlaku (kaisoku) a mířím o 40 km na jih, do jednoho z největších japonských přístavů, do Yokohamy. A jelikož jsem na místo určení dorazil večer, neodolal jsem vystoupat na Yokohama Building a zažít úchvatný pohled na noční město. I v tomto přístavním městě se
hraje nejvyšší japonská fotbalová liga. A je to dokonce vítěz Národního Poháru z 9.Brejk sezóny, tým Yokohama Dragons. V klubové síni slávy jsou mimo již zmíněný pohár vystaveny ještě trofeje za vítězství ve 2. i ve 3.lize. Jeho majitel už na mě čekal na smluveném místě a moje otázka zněla. Jaké cíle postavil před své svěřence a kdo bude hlavní aspirantem na titul?. Odpověď manažera LJ byla velmi jednoduchá: " Tak řekněme, že jako cíl bych viděl první půlku tabulky první ligy a v boji o titul sázím třeba na Turbo Milano a pak Drtiče". No samozřejmě jsem popřál manařerovi LJ, aby se mu jeho plán splnil a i když mě toto přístavní město okouzlilo, bohužel musím cestovat dál. Tentokrát dopravu neřeším, můj dávný kamarád Oki Takazawa se nabídnul, že mě do dalšího místa mé cesty po Japonsku zaveze autem. Takže nasedáme a čeká nás pohodová cesta asi 65 km na sever do města Saitama. Chci zde navštívit druholigový klub Urawa Reds Diamonds. Tento klub se může pyšnit supermoderním stadionem Saitama Stadium. 
Takovou arénu může tomuto klubu závidět i lecjaký prvoligový tým. A manažer týmu DNK FOFO to vyjádřil i v odpovědi na mou otázku. Ta zněla jestli bylo konečné 7.místo zklamáním: "Pro mě umístění mého týmu zklamáním nebylo.Spíš jsem očekával, po tak dlouhé pauze, horší umítění. V sezóně jsem se hlavně soustředil na vybudování stadionu a tak nezbylo moc financí na koupi kvalitních hráčů". V dalším hovoru jsem vyjádřil tomuto manažerovi svůj názor, že jeho tým rozhodně má šanci se probojovat mezi japonskou ligovou elitu. A tak moje další otázka zněla - pokud tedy vhodně posílíš kádr budeš bojovat o postup do 1.ligy? DNK FOFO: "V příští sezoně nepočítám s postupem, zdá se mě, že i 2.liga,je dost vyrovnaná.Spíš se budu snažit posilovat kádr průběžně,tak abych,když postoupím do 1.ligy,byl konkurenceschopný a udržel se i pro další sezony".
Tak to bylo z dnešní miniankety vše, zbývá jen doufat, že nadcházející ligová sezóna bude stejně napínavá a dramatická jako ta poslední. A k tomuto tématu jsem zjistil nejúspěšnější japonské kluby v počtu trofejí. Tato statistika je počítána od 4.Brejk sezóny, kdy se v Japonsku začali hrát ligové soutěže. Jak je vidět, absolutně nejúspěšnějším klubem je FK Turbo Milano.
Jako v každé mezisezónní přestávce, tak i v této bylo velmi rušno na přestupovém trhu. Ty nejzajímavější transfery zjistíte z tabulky níže. První tabulka jsou odchody a druhá jsou příchody do japonské 1.ligy. A jak je patrné, nejaktivnějším "japoncem" na burze byl Waycowod, šéf týmu Jahody bez pecek.
V úvodu každé sezóny probíhají boje v předkolech mezinárodních pohárů. Do těchto bojů zasáhla pětice japonských klubů. Mistr ligy, Jahody bez pecek, má účast v základní fázi OS jistou. A jak se tedy vedlo japonským zástupcům?
A jak je vidět z výsledků, ač hráči FC Jamamoto Maestro de Ciudad NP v předkole OS neuspěli, tak v předkole OP měli nejsnadnější cestu do základní fáze této soutěže. Jejich africký protivník přebudovává celý hráčský kádr což mělo za následek dvě dvouciferné prohry. Takže v OS budou Japonsko reprezentovat týmy Jahody bez pecek a Drtiči. V OP to budou týmy Olmick Eagles FC, FK Turbo Milano a již zmíněný klub FC Jamamoto Maestro de Ciudad NP.
A jsme na úplném konci tohoto vydání fotbalových novinek z Japonska. Připomínám všem manažerům, že pokračuje možnost podání kandidatury na repre trenéra. Závěrem všem přeji mnoho štěstí v nové sezóně a díky za pozornost.
