24. sezóna je pomalu historií a to je tedy ten správný čas pro 9. vydání „Korey aktuálně“. Vítej u jeho čtení. Nebudeme si mic nalhávat, ale většina věcí, co se během sezóny udála, upadne nemilosrdně v zapomnění a v pamětí nám (hlavně díky síním slávy) zůstanou jen vítězové. Proto je téma dnešního vydání zřejmé. Podíváme se na manažery, kteří svůj tým dotáhli na korejské půdě až k vrcholu v podobě nějakého poháru.

Národní pohár ovládl FC LUKAS...

   První soutěží, kde se vedly tvrdé boje, byl Národní pohár. NP byl tuto sezónu specifický, neboť se hrálo poprvé novým, podle mého skromného názoru lepším systémem. Dříve to fungovalo tak, že hrál nejlepší proti nejhoršímu atd. Tento systém měl za následek, že do vrcholných fází vždy prošly ty samé týmy a semifinále nakonec bylo ve složení Chvalčov – Morkovice – drustevnik – LUKAS. To se ovšem mělo s náhodným losováním soupeřů změnit a při troše štěstí mohly ostatní týmy tuto pevnou čtyřku narušit. To se nakonec povedlo jen Korejským Samurajům, kteří zaujali místo Chvalčova. Nutno říct, že se nedalo čekat, že do finále projde druholigista a třetiligista, přesto nové NP pomohlo některým týmům k historických úspěchům. Mimo Samurajů stojí za zmínku třeba čtvrtfinálová účast Heinekenu nebo Apofise.
   Na samotný vrchol ovšem vystoupal se svým týmem Lukáš Rak, když ve finále porazil Morkovice 3:1. Pro FC LUKAS to je po dvou neúspěšných finálových účastích první triumf z NP. Sluší se říct, že triumf naprosto zasloužený, neboť právě FC LUKAS si vychutnal krásy nové systému plnými doušky. Hned ve 4. kole soupeř z první ligy v podobě Jindřichova ještě nebyl takovou překážkou. Los 5. kola ovšem postavil mužstvu do cesty nikoho menšího než chvalčovskou Legeu. Jedno tedy bylo jasné, pevná čtyřka měla být narušena poměrně brzy. Ve vyrovnaném utkání nakonec dal o jednu branku více LUKAS a „předčasné finále“ zvládl na výbornou. V dalších kolech přišel malinko oddych, když výhry nad Apofisem a Samuraji byly povinností. Těžší soupeř pak přišel ve finále. Na Morkovice se ale LUKAS připravil takticky znamenitě a utkání jasně ovládl. Trofej tak nemůže být v lepších rukou.

 Lukáš Rak zhodnotil svou pouť národním pohárem takto:

   "Již několikrát v minulosti jsem psal adminům do diskuzí i do pošty myšlenku, že je nespravedlivé, když se nenasazenému týmu podaří jednou porazit jeden z nejlepších týmu dané země, aby v následujícím kole opět hned narazil na jeden z nejlepších týmů, ale chtěl jsem, aby pokračoval ve šlépějích toho elitního týmu a byl tak v dalších kolech nasazeným (něco jako systém pavouku třeba v tenise, kde je cesta dopředu již dávno losovaná), při starém modelu byla jeho šance na úspěch téměř nulová, musel by postupně vyřadit celé čelo ligy:D…na této myšlence jsme se také dlouhou dobu shodovali s Lukášem. Proto jsem změnu v systému NP velmi přivítal a měl z ní velkou radost!! Těšil jsem se na nový model, který dává velmi dobrou šanci průměrnějším týmům (NP je tak pro ně o mnoho atraktivnější!!) a to dokonce větší, než po jaké jsem volal…a to je jedině dobře….takže skvělá práce admini!! A určitě veliký krok vpřed!!
   Národní pohár pro nás nebyl od začátku prioritou, nechali jsme ho být až podle toho, jak se to vyvine, koho nám los přidělí. Náš tým byl začínal ve 3.kole, kde jsme zavítali na hřiště týmu bez managera…bez velkého snažení jsme zvítězili 4:0 a mohli jsme se těšit na nového soupeře.
   V dalším kole los ukázal svou nevyzpytatelnou tvář, kdy nám hned přisoudil prvoligový tým Tj. Slezan Jindřichov (v současné době sympaticky hrající tým okupuje 12.příčku v lize, tímto mu také blahopřeji, že se bezpečně a v pohodě vyhnul bitvě o záchranu a hraje v klidných vodách…). Nominovali jsme silnou sestavu, ovšem zápasu jsme nepřikládali velkou důležitost, taktéž asi náš soupeř, na kterého jsme vyslali 26 střel…výsledek ovšem byl velmi vyrovnaný a to 1:0, ale i to nám stačilo k postupu.
   V dalším kole tentokrát již 5. jsme si jen tak z hecu, ať se něco pořádně děje, přáli nejlepší korejský tým, paradoxně manager Chvalčova a jeho majoritní vlastník a generální ředitel v jedné osobě Lukáš Jakubec si přál to samé z toho samého důvodu…los opět ukázal svou nevyzpytatelnou tvář a toto přání nám splnil. (Nevyzpytatelnou tvář potvrdil v tom samém kole také v zápase, v kterém poslal proti sobě na hřišti Pusan a Družstevník 0:1) Legea v minulém kole taktéž vyhrála pouze 1:0, když na soupeře vyslala neuvěřitelných 34střel (klobouk dolů před výkonem golmana Rendoffu). Náš zápas s Lukášovou Legeou měl mít skutečně grády (vždyť vzájemná bilance v NP byla nerozhodná 2:2 na zápasy (LUK-LEG 2:1, 2:0, 0:3 a 0:1) nutno však podotknout, že výhry Chvalčova byly z posledních dvou sezón. Do zápasu jsme opět nominovali velmi silnou sestavu, překvapením však bylo, že soupeř postavil sestavu pouze s jedním útočníkem, kde prostřídal za zapas hned 3hráče). Skóre v zápase otevřel asi náš nejlepší útočník Wi-li a to hned v 11.minutě, o 3minuty později ho napodobil další nš elitní útočník Wa-chaw (2:0), když se poté ve 37.minutě trefil opět Wi-li (3:0) zdálo se být rozhodnuto,ovšem to by to nebyla hvězdná Legea, aby se s tímto stavem nepokusila něco udělat. Snížení se ujal ještě do poločasu hvězdný záložník Lu Lechengay (3:1), který do Chvalčova přišel za 35mil.Bk. O poločase muselo být asi v kabině Chvalčova dusno, Legea vlétla po přestávce do zápasu a její hvězdný portugalský sniper Livramento, za kterého Legea zaplatila (i na dnešní poměry) astronomickou částku 58mil.Bk., snížil již na 3:2. Naštěstí pro nás již v další branka v zápase nepadla a tak jsme mohli slavit postup do čtvrtfinále. Divákům se tento zápas musel líbit, viděli v něm 5 branek, krásný fotbal a zažili skvělou atmosféru, zápas přímo na stadionu sledovalo 84000diváků.
   Ve čtvrtfinále nás čekal (jak jinak než) opět prvoligový tým. Tentokrát to byl sympaticky hrající Apofis Elite Gard, který v minulém kole vyřadil z NP Fantomovu jedenáctku (2:1). Do zápasu nastoupila sice silná sestava, ale zápas měli odehrát v zhledem hráčským možnostem soupeře v poklidu. Soupeř asi k zápasu přistupoval také podobně a chtěl si ho hlavně užít, čtvrtfinále bylo pro něj nejspíše velkým úspěchem a dostali se dále než mnohé slavné prvoligové týmy. Zápas proběhl v poklidu, naši hráči zasypali soupeře 33 střelami a 6 góly tak udělali radost svým fanouškům. Zápas skončil 6:0 a sledovalo ho krásných 75000diváků – škoda, že nebylo vyprodáno, přeci jenom to bylo čtvrtfinále NP.
   V semifinále k nám byl los přívětiví a od této doby se stal pro nás také NP prioritou (v lize jsme totiž nejprve podlehli Morkovicím a v dalším zápase dokonce po té, co jsme Dobšice přehráli rozdílem dvou tříd s nimi pouze remizovali, bylo jasné, že je v lize po titulu a sezónu budeme chtít dohrát na krásném třetím místě. Los v semifinále svedl dohromady nás s Korejskými Samuraji a dvojici Družstevníku a Morkovic. Pro tým Družstevníku to byl již druhý tým hrající mezinárodní poháry. I přesto, že byl Družstevník v zápase o něco lepším týmem (přestřílel Morkovice v poměru 14:7) z postupu se nakonec radovali Morkovice. Družstevník – Morkovice 1:2. O obě branky Morkovic se postaral polský útočník hrající na postu ofenzivního záložníka Zielinski (přestoupil do týmu Morkovic za 30mil.Bk.) a branku Družstevníku vstřelil bývalý hráč Chvalčova Lug (přestoupil do Družstevníku za cca 26mil.Bk). Nám los přidělil méně slavného soupeře, ovšem podávajícího dobré výkony v 1.lize a velmi nevyzpytatelného soupeře v podobě Korejských Samurajů. Náš soupeř musel mít kvalitu, když se probojoval až do semifinále NP, proto jsme zápas nechtěli nikterak podcenit, nasadili jsme silnou sestavu a pojali zápas důležitě…zápas sledovalo 84000diváků, tak jak to na semifinále NP má být, soupeře jsme v něm jasně přehráli (počet střel byl 33:0) i výsledek byl jednoznačný 6:0, ale i tak to pro našeho soupeře byl historický úspěch a s poutí v NP určitě u Samurajů panuje velká spokojenost.
   Finále a v něm pro nás nejméně oblíbený soupeř (ze současně hrajících) týmů Korey v podobě Morkovic. S Morkovicemi jsme se utkali 2krát v NP a ani jednou nezvítězili (0:1 a 2:5 (finále NP)). Navíc Morkovice jsou „specialisté“ na zisk trofejí z NP, mají jich ve své sbírce již 9 a nyní jsou navíc i leaderem v nejvyšší soutěži, kdy je marně stíhá Lukášova Legea a vypadá to, že ligový titul skončí nakonec právě v Morkovicích. Do zápasu jsme dali vše, přistoupili jsme k němu jako klíčový plus některé hráče jsme si šetřili pouze na finále NP a chtěli jsme, aby to bylo znát a prolomili jsme tak naší 3. účast ve finále NP v premiérové vítězství této trofeje a i tak prolomili špatnou sérii s Morkovicemi. V první polovině zápasu byla však hra vyrovnaná, soupeř nás v ní dokonce i přestřílel hlavně tedy střelami z velké vzdálenosti, ale gól nepadl. Ve druhé půli se již naštěstí pro nás projevilo, že Morkovice bojují i o titul v lize a nemají již tolik sil. Ve druhém poločase jsme měli více vyložených šancí, které se nám podařily využít. Nejprve se v 58.min prosadila naše naděje v útoku Waew, hned o dvě minuty déle bylo pro Morkovice ještě hůř…z dálky se trefil mexický sniper Mellado (2:0) a v 65.minutě bylo prakticky po zápase, Waew svým 2.gólem zvýšil již na 3:0. Morkovice se ale nevzdaly a jejich elitní útočník Chu-kom, který přišel do Morkovic z Chvalčova za 37mil.Bk. dokázal v 81.min snížit (3:1). Další gól však již v zápase nepadl a náš tým FC LUKAS poté, co minulou sezónu získal premiérový titul v lize, udělal opět neočekávanou radost svým fanouškům v podobě zisku premiérové trofeje tentokrát z NP."

Titul z 1. ligy putuje do Morkovic...

   Pro mnohé manažery je asi na úrovni krajiny nejcennější trofejí pohár z první ligy. A o ten se, jak tomu tak v posledních sezónách u nás bývá, poprala velká čtyřka zmiňovaná i v bojích o NP. Drustevnik dal sice postupem sezóny přednost bojům v OP, kde došel historicky až do finále, ostatní tři mužstva ale bojovala až do konce. Po 30 kolech byl nakonec rozdíl mezi prvními dvěma pouhé dva body. O takový kousek nakonec vyhrály ligu FC Morkovice před chvalčovskou Legeou. Morkovice se do čela dostaly hned v průběhu první poloviny sezóny a až do konce na své místo nikoho nepustily. V některých momentech sezóny to ovšem bylo na čele hodně natěsnané. Dá se ale říct, že opět rozhodly vzájemné zápasy, zejména ve druhé polovině sezóny. LUKAS nejdřívě poměrně překvapivě prohrál vysoko s Morkovicemi a následně nezvládl ani domácí utkání s Legeou, kde byl sice lepší, ale vyšel bodově naprázdno. Tím se boj o první místo zúžil na dva tradiční soupeře, kteří měli svůj vzájemný zápas naplánovaný na poslední ligový týden. Bitva o titul nakonec na chvalčovském hřišti neměla vítěze, neboť útočný zápas skončil 3:3. To ovšem stačilo Morkovicím na udržení první pozice a zbylé dvě utkání už byly v podání staronového mistra jasnou záležitostí.

   Zhodnocení cesty za titulem: „Musím říct, že tento titul mě hodně potěšil. Celou sezónu to bylo hodně vyrovnaný, ale to už je v případě mého prvenství vždycky :D Naštěstí se mi snad první sezónu vyhly takový ty blbý ztráty, kdy je člověk lepší, ale stejně prohraje. No a klíčový pak bylo samozřejmě utkání s Lukášovou Legeou, který to prakticky rozhodlo. Asi jedna z nejpovedenějších ligových sezón vůbec. Díky všem soupeřům za pěkné zápasy a uvidíme, jak to bude vypadat ve 25. sezóně. Obhajoba by byla pěkná :D“
 

Druholigové drama nakonec v režii "Párkařů"...

   Druhá liga nabídla tuto sezónu opravdu nevídané drama. V době, kdy na brejku sledujeme nejrůznější pochybné manévry, jak se vyhnout postupu mezi elitu, tak v Koreji bojovalo o tento postup v jeden moment až šest týmů! Opravdu něco, co se jen tak nevidí. Z šestice sice v závěru zůstala jen čtveřice ve složení FC Hura na Parek – Mušketýři v Koreji – Heineken FC – Eagles Korea, i tak to ale byl boj až do konce. Orli z boje o titul vypadli v předposledním kole, když doma smolně prohráli s Heinekenem, u ostatních se ale na rozuzlení čekalo až na úplný závěr. V posledním kole byli všichni 100% a to znamenalo jediné: FC Hura na Parek vyhrál 2. ligu před Mušketýry jen díky lepšímu skóre, Heineken zůstal o tři body zpátky.
   Jak se rodilo vítězné tažení Párkařů za titulem? Paradoxně hodně ztuha a přímo katastrofálně. Po osmi kolech měli totiž na kontě pouhé 4 body! Po prohrách s Mušketýry, Orly, Fantomovou jedenáctkou, Smirenci a dalšími by na triumf Párkařů asi nevsadil nikdo ani pětník. Jak se nakonec ukázalo, bylo by to bývala velká chyba. Tým se totiž neskutečným způsobem zvedl. Až se nabízí otázka, jestli nedorazilo nějaké maso od Contadorů nebo něco na kuráž od Bystroňů. Ať je to, jak chce :) Následná šňůra třinácti zápasů bez prohry je úctyhodná. Jedině Mušketýři dokázali uhrát s Párkaři remízu. Menší zaváhání přišlo ve 22. kole s Fantomy, pak už ale jen samé výhry a třbodové zisky. Hodně klíčové bylo nakonec vítězství ze 24. kola, kdy Robert Rembek vystřelil tři body až v 89. minutě. S nadsázkou se dá říct, že Mušketýrům chyběla k titulu jediná minuta.

   Komentář Lukáše Patáka k mistrovské sezóně: „Na začátek musím říct že po mém zrovna neslavném neaktivním začátku sem moc už na postup nemyslel chtěl sem se hlavně zvednout a s trochou štěstí hrát někde okolo 4-6. místa. Někdy v 8.kole sem konečně začal být aktivní a bodoval jsem a tak začal zběsilá stíhací jízda z 15. až na první místo. Musím si na rovinu říct že bez "pomoci" mých soupeřů (jejich neustálé vzájemné obírání o body) bych se asi na postup nevyhrabal. Na závěr jen můsím poděkovat všem soupeřům za to že se snažily a udělali ligu vyrovnanou a zajímavou do posledního kola. PS: Bojte se příští rok je první liga moje :P :DDD“

Radují se rovněž Dravci z Bolky...

   Jestliže ve dvojce to byl boj na ostří nože, tak ve 3. lize A byla situace malinko klidnější. Možná to bylo počtem týmů, neboť šest mužstev na tabulku je bohužel tristní číslo. Postupem času se mezi touto šestkou vykrystalizovala dvojice, která si to o titul také nakonec rozdala. Štastnějším z dua Dravci z Bolky a FC COLA DOKSY B je nakonec první jmenovaný. Pro Dravce je to vůbec první trofej v historii klubu. To, že to v lize bude boj právě těchto dvou klubů, ukázalo hned 1. kolo nové sezóny, kdy se oba rozešli s dělbou bodů. Nicméně zatímco pro Dravce to byla v první půlce sezóny jediná ligová bodová ztráta, COLA ještě jednou prohrála. Po 15. kolech tak byl mezi oběma rozdíl tří bodů. Ten ovšem mohla odveta v kole následujícím smazat. Přestože v ní byli Dravci opět horším týmem, stejně jako napoprvé se urodila remíza. Místo bodové rovnosti tak šli Dravci do trháku a náskok do konce ligy už nepustili. Když COLA ve 27. kole podruhé prohrála s Bury C.F. (i když opět s velkým přispěním randomu), bylo rozhodnuto. Dravci z Bolky tak jdou do druhé ligy v pozici mistra 3. ligy.

   PJ Zahis okomentoval sezónu těmito slovy: „U mě platilo, kdo si počká ten se dočká. minulou sezonu bych asi taky dokazal postoupit, ale chtel sem zabojovat o poharek a to v minule sezone proti suverenimu Heinekenu neslo. Letos to taky bylo dosti dramaticke nebýt zrušení Malšovic, tak to mohlo být zajmavější. Takhle jsme se s Colou přetahovali jen my dva. nakonec jsem měl asi širší kádr a za celou seznou jen právě s ním dvakrát remizoval, nakonec i se slušným skóre. Pohárek v centrále nám bude slušet! ;) Zázemí na stadionu je na slušné úrovni a tak se chci zaměřit hlavně na posílení kádru, abych ve druhé lize neudělal ostudu.“

...a FC MĚ SE NECHCE ze třetích lig...

   Ve 3. A lize je sice jenom šest týmů, ale co by za to dalo béčko, kde se celou sezónu byli dva osamocení vojáci. Těmi dvěma v záplavě TBM byli FC MĚ SE NECHCE a FC Cerhenice B. V závěru ligy jim sice přišel dělat společnost třetí do party, ten ale do boje o postup zákonitě nezasáhl (snad ho ale admins přesunou do 3. ligy, jinak ho čeká příšerně nudná sezóna o ničem). Pohár nakonec s poměrně slušným náskokem osmi bodů získalo FC MĚ SE NECHCE. Klíčem k úspěchu bylo bezesporu to, že mužstvo strávilo v lize nejvíce týdnů a mělo tedy oproti Cerhenicím jasnou výhodu. Výsledky totiž nic moc.

   Jang ci Tiang a jeho slova k sezóně: „Tak co se týče mého vítězství moc bych ho vážně nebral v 3.lize B není skoro konkurence v A bych nejspíš ani nehrál o postup. Ale zase naopak beru 2.ligu jako vhodno výzvu ;)“

Triumf v Korea Cupu pro Koudaka...

   Pokud mluvíme o trofejích rozdávaných na korejské půdě, nesmíme samozřejmě zapomenout na Korea Cup. Ten se tuto sezónu stal ryze zahraniční událostí, neboť do finále prošla dvojice Tehlike – Ovman United. Tento tureco-anglický souboj nakonec ovládl Koudak se svým Tehlike a stal se tak po Adrianovi druhým zahraničním manažerem držícím tuto korejskou trofej. O závěrečných bojích v turnaji si můžeš více přečíst zde.

   Z dnešního čísla vše. Poděkování patří Mírovi za grafiku a také těm, kdo mi poslal své vyjádření. Do nové sezóny přeju všem hodně štěstí :)