Sraz v Praze - 20. září 2013 (pátek)
MÁME SE RÁDI :-*

Zatímco vrcholily šampionáty v Brazílii a Polsku, sešla se partička Brejkařů v jedné hospůdce v centru Prahy. Tento sraz překonal velkou účastí všechny předchozí, které jsem organizoval a nebo navštívil. Kromě tvrdého jádra dorazili i dobruzi z východu a západu naší vlasti. Zahambili tak některé lenochy a mluvky, jenž se na vzdálenost a samotné místo konání nadřazeně povyšovali.
S koncem léta mělo setkání fotbalových rádobymanažerů díky pořadatelům Mistrovství Oceánie, zlotřilým Brazilcům, mediální příchuť. Patrik Vaněk totiž přicestoval z plzeňska s domácky vyrobeným jako mikrofónem, ozdobený patřičným logem šampionátu, a rozhodl se s ním obtěžovat většinu účastníků srazu. S některými dokonce udělal i pár rozhovorů, jenž jste již mohli zhlédnout v článku - ZDE. Pokud jste je neviděli, můžete se na ně mrknout nyní v nezkrácené verzi. Ikdyž o moc víc tam toho není, kromě přídavku rozhovoru s Kingkongem, který v článku uveřejněn nebyl pro špatnou kvalitu zvuku.

Samotný sraz začal tím, že jsem na Hlavním nádraží přivítal východoevropskou trojici R.a.lf, Kadlík a Romix a rovnou jsme zamířili směr do hospody Druhej svět. Ikdyž jsme tam dorazili ještě před 18. hodinou, už tam u stolu seděl tanečník Karlos v podobě, jemu zcela cizí...jako Rumcajz. Dnes je ovšem trendy přirovnávat jeho vizáž k islámistům :).
Postupem času přicházely další známé tváře a stůl se rychle zaplňoval tak, že bylo později potřeba jej rozšířit o další místa. Byli ovšem i tací, třeba Georgio Giro, který na sraz pozapomněl a dorazil se snačným zpožděním. A to si ještě nebyl pořádně jist, kde se to koná :D. Na srazu se objevily samozřejmě i tváře nové. Pominu-li duo s dětskou tváří Kadlík-Romix, tak mezi nás zavítal Cahič se svým bráchou Pepikem, nebo kamarádem, teď už fakt nevím :D. Po té z Moravy přijel i Matty v letním úboru.
Zatímco někteří mocně popíjeli a klábosili, nerozlučná čtveřice Tonny, BIG Mates, Kennedy cz a pavelblahy ... čili Ghanská mafie s hostujícím Irem ... už mastila karty o 106. Později se Tonny s Pavlem těšili ze zdrcujícího vítězství, dokonce několikanásobně. Jednou i díky tomu, že Kennedy špatně rozdal karty a musel platit 4x zelenou.

Kromě reprezentačních mistrovství se na srazu řešil i revoluční turnaj Copa Banana a rozlosování Kvalifikační části. Za dozoru státního notáře, nebo spíše státního dohledu, se losu ujal R.a.lf. Jak se postupně rozkrývala tajenka čtyřčlenných skupin, australský šulín neustálé žvatlal, že "tohle teda fakt ne". Jelikož asi polovina lidí na srazu se tohoto turnaje účastní, byli obeznámeni s výsledky losu a vřele R.a.lfouvi poděkovali.
Všichni dojedli a Karlos už netrpělivě vyhlížel start pokerového střetnutí pro 8 odvážlivců. Bylo to dramatický boj. Hned první hru vyhrál pavelblahy se značným ziskem a od té doby se držel hodně zpátky. Alibisticky se pak vymlouval, že mu rozdávám špatné karty. Kecy! :D. První z kola šel Pepik, jelikož většina jeho žetónů skončila v Pavlových rukách. Předčasně skončil, k mému potěšení, i Karlos a začal se značně nudit, takže ve hře pokračoval jako řídící. Jelikož Cahič s Pepikem museli stihnout bus na venkov, odporoučel se dobrovolně ze hry i tento ruský matador. Na páté příčce skončil Kubrt, který dodnes hru asi stejně nepochopil. Těsně pod stupni dohrál pavelblahy, který konečně dostal dobré karty, ale neuměl s nimi zahrát. A jelikož Georgia Gira lze snadno vyhecovat, bylo finále záležitostí drsných hráčů - Míra vs. R.a.lf. Z konečného vítězství se nakonec radoval druhý jmenovaný. S radostným pocitem přebíral peněžní částku, která mu zajisté vynahradila útrapy z toho, že chudák musel jet sám vlakem (přestože ve stejném vlaku jeli kluci z Ostravy).

Skončil poker a mohlo se chlastat dál a ve velkým. Na některé padla už únava, jiní se směle bavili dál. Kubrt byl tento den plný lásky a rozdával ji na všechnu stranu. Někdy až přespříliš :D. Drsná čtyřka se po pauze zase vrhla na to svoje "chlastací prší", což mělo pak po hře nedozírné následky.

Ještě na začátku srazu, když dorazil pavelblahy, přinesl novinový ústřižek s výzvou "Profoťte se do Ghany". Kadlík si tedy půjčil můj foťák a vyrazil zdokumentovat odvrácenou tvář brejkových srazů :D. Přestože ty kluky znám dlouho, dokážou neustále překvapovat. Šokující videa, která představují slušné syny a tatíky v jiném světle, nyní můžete zřít v necenzurované verzi. Upozorňuji, že video je vhodné pro manažery starší 16ti let a slabší povahy, ať se nedívají a spokojí se s fotkami :D. Prostě i takhle nějak se může zvrtnout rozhovor.
Rozpis: 0' PV začal repre rozhovor, ale Tonny a Mates změnili téma; 6'02 Ghana News - rozhovor s Kadlíkem; 8'13 Vzkaz Marcovanovi; 9'10 Ghana News - rozhovor s PV

Tak pokud jste zvládli to video a hlavně matesovy vzkazy :D, tak klobou dolů. Ano, pilo se dál a skupinka zřetelně prořídla. Urugvajští sportovci tradičně nevydrželi ani do půlnoci a i podpantoflák R.a.lf vzkázal domů, že brzo přijede. Postupně jsme se tedy loučili a dohadovali se, co s načatým večerem.
Jako vždy, byl problém s placením, ale s Tonnym jsme to nakonec nějak dali dohromady. Bude fajn, když se přizná ten, kdo tam nechal 4x plzeň :D

Kam teda dál? V původním plánu bylo nedaleké karaoke, ale k mému zklamání a u ostatních rozhořčení, byla nálevna zrušena. Vaněk si naštěstí vzpomněl, že dole na Václaváku je nonstop sportsbar s hudbou, tak naše kroky směrovaly tam. Cestou jsme se chutně posílili u nových stánků zřízených Magistrátem. Rozdíl oproti předchozím jsem teda nepostřehl, zas někdo potřeboval evidentně převést prachy přes městskou pokladnu.
Stala se nám ale smutná událost. Jak jsme později zjistil, ztratili jsme ghanskou dvojici Kennedy + pavelblahy. Druhý den na diskuzi bylo oznámeno, že jsme jim drze utekli. Šli jsme kvůli PV hodně pomalu a navíc mezi těmi turisty, se dva Stodůlkáři snadno ztratí.
Ve sportsbaru jsme našli zajímavé útočiště. Tonny se hned snažil zaujmout hudebním přednesem, zatímco Kadlík se nechal balit přiopilou blondýnou. Kubrt s Matesem se dokonce roztancovali, ikdyž ten pohyb, co předváděli, bych jako tanec asi neoznačil. V klubu byl naštěstí i stolní fotbálek, tak jsem s Karlosem dvakrát rozmetal PV s GG a vítězoslavně usedl zpět do pohodlné sesle. Vtipné bylo, jakým způsobem se dostávali míčky pro hru. Návod byl takový: vhodíte minci, zavoláte si barmanku, ta odemkne stůl, otevře jej a jednoduchým grifem vysolí míčky.
Kadlík seděl na kraji stolu tak sám, rozmýšlel o svém dětství a chvílemi i podřimoval. Toho si všimla slečna, která se tam většinou cicmala se svým přítelem. Vnadná blondýna se nejspíš se svým přítelem nudila, ale dle mého soudu spíš on s ní a radši chodil se bavit k baru se známými. Jakmile měla slečna možnost, odchytla mladého studentíka a snažila se ho vyzpovídat. Pravda, ostatní jsme mu tak trochu záviděli, ale ona je přesně ten typ holky, která jakmile promluví, musíte jí ho tam strčit :D. I Kadlík časem usoudil, že si s ní moc rozumně nepokecá. Navíc je neustále přerušoval její přítel, takže brazilský pionýr byl zase "náš". Po chvíli jsme si všimli, že slečna znavena alkoholem usnula v křesle. PV nabádal hned Kadlíka, aby jí tam šáhnul. Jenže tento moravský kluk je slušný a neudělal to. Akorát k ní přikročil a otestoval jí prsa.

Během našeho posezení ve sportsbaru se k nám přidal postarší solidní pán (ztroskotaný DJ z rádia, kde se od něj učil Leoš Mareš a chtěla si ho vzít i Heidi Janků) se svým mladším kamarádem, jenž nás obšťastnil kytarovým koncertem. Toho uvítal hlavně Tonny, toužící po klasických českých písničkách.
Kolem 5. ranní hodiny se naše squadra pomalu rozcházela. Doprovodil jsem s GG kluky na vlak na Hlavní nádraží, kde si ještě Matty stihl zahrát klavírní sólo. Vaňka jsme vyvezli na Florenc, aby to měl jednodušší směrem na Zličín, odkud mu jel vlak na Plzeň. Venku bylo příjemně, ještě nesvítalo a s GG jsme šli z Florence pěšky na IPák. Cestou jsme řešili, co dál s Brazílií. Samozřejmě, že jsme k ničemu kloudnému nedospěli a tímto skončil další pražský sraz :).

Jak vidíte, sraz byl opět veselý a bylo to výborné. Pokud by někdo chtěl fotky v plné kvalitě, ať napíše do pošty Georgia Gira ;).

Děkuji všem za účast a těším se na všechny možná příště, SAINTANWAR