Od outsidera v očích některých expertů až na světový trůn. Německá reprezentace pod vedením Waldemara Hülkenberga zvládla neuvěřitelnou jízdu turnajem a po finálovém vítězství nad Uruguayí slaví zlato na MS U23!
Je konec! Hlasité oddechnutí, několik vteřin nevěřícného ticha a pak exploze radosti. Německo je mistrem světa!
To, co nedokázala parta kolem hvězdného Erlinga Haalanda, dokázala parta vedená Waldemarem Hülkenbergem. Tým zkušených borců, převážně z druhé ligy, doplněný o nejlepší německé mladíky, vystoupal až na samotný vrchol světového fotbalu U23.
A že to byla jízda, na kterou se jen tak nezapomene!
Německo vstupovalo do šampionátu jako jeden z tabulkových favoritů. Ve většině pokročilých statistik světoznámého novináře Lasseho se drželo na předních příčkách a čísla slibovala velké věci.
Mezi manažery a dalšími experty už ale takový optimismus nepanujoval. Někteří proroci dokonce Německo vůbec neviděli mezi adepty na medaili. Díky, Georgi!
Možná to ale byla pro naše hráče ta nejlepší možná situace. Zatímco hlavní záře reflektorů mířila především na Brazílii, Německo mohlo pracovat v relativním klidu a bez zbytečného tlaku.
A pak přišel los skupiny.
Po losování zavládla mírná spokojenost. Brazílii i Nigérii jsme se vyhnuli a do skupiny nám byly podle pokročilých statistik přiděleny papírově slabší soupeři: Španělsko, Mexiko a moje srdcovka Uruguay.
Na první pohled ideální scénář. Jenže fotbal se nehraje na papíře a brzy jsme se o tom měli přesvědčit.
Hned v prvním utkání jsme sice statisticky přehrávali Uruguay, ale střelecká převaha se nepromítla do výsledku tak, jak bychom si přáli. Vítězství 2:1 bylo sice důležité, ale rozhodně ne přesvědčivé.
Právě tehdy si hráči uvědomili, že samotná čísla zápasy nevyhrávají. Bylo potřeba začít hrát jako tým.
A to se povedlo hned ve druhém utkání.
Němečtí hráči hráli jeden za druhého, kombinace začala fungovat a góly konečně začaly padat. Mexiko odjíždělo se čtyřgólovým přídělem a Německo si výrazně vylepšilo pozici ve skupině.
Po očku jsme už začali pokukovat po prvním místě.
V posledním zápase skupiny dostali šanci také hráči s nižší sehraností. Přesto tým zvládl utkání takticky i výsledkově a po vítězství 1:0 bylo jasno.
Německo vyhrálo skupinu!
Los, který zprvu vypadal jako příjemná cesta turnajem, ale postupně ukazoval svou skutečnou náročnost. A ta největší dramata teprve přicházela.
Ve čtvrtfinále nás čekalo skvělé Česko. A hned od začátku bylo jasné, že tentokrát to žádná procházka nebude.
Tahali jsme za kratší konec a po nepříznivém vývoji jsme prohrávali 0:2. Změna taktiky však přinesla své ovoce. Německo zabralo, dokázalo vyrovnat na 2:2 a následně odpovědělo i na další český gól.
Po devadesáti minutách bylo skóre 3:3. Rozhodnout musely penalty.
A právě tam se začal psát příběh, který se bude vyprávět ještě dlouho.
Gólmani předváděli extratřídu. Ani jeden z nich nechtěl pustit soupeře do vedení a penaltový rozstřel se změnil v nervy drásající podívanou. Němečtí exekutoři však postupně selhávali.
Po čtyřech nepřesných pokusech už se na to brankář Eugen Friedrich nemohl dál dívat.
A tak se rozhodl jednat.
Vytrhl míč z ruky připravenému exekutorovi, vyrazil směrem k penaltovému puntíku a celý stadion v tu chvíli ztichl. Nikdo nevěřil svým očím.
Brankář. Na penaltu. V rozhodujícím okamžiku.
Eugen se rozběhl, nechal gólmana skočit do strany a pak předvedl ladný kop ve stylu nejznámějšího českého fotbalisty a propagátora bramborového rumu Tondy Panenky.
Míč zamířil doprostřed branky!
Na vteřinu stadion oněměl. A pak explodoval v ohlušující jásot.
Eugen Friedrich? Ten jen v klidu došel zpět do branky. Žádná velká gesta. Žádné teatrální oslavy. Prostě se připravil na poslední českou penaltu.
A tu následně s ledovým klidem zlikvidoval.
Německo postupuje do semifinále!
Za tento neuvěřitelný okamžik musím speciálně poděkovat Honzikovi, který stvořil takové monstrum. Tohle se jen tak nevidí!
Po čtvrtfinálovém dramatu vyrazilo Německo do semifinále proti silné Koreji s maximálním nasazením. Jenže ještě před samotným zápasem přišel první nečekaný problém.
Při přípravě sestavy přišel šok. Horst Platzner se zranil a jeho absence mě donutila na poslední chvíli upravit taktiku i složení týmu. V semifinále už nebylo kam couvnout a každý detail mohl rozhodovat.
Zároveň jsem si ale všiml jedné velmi důležité zprávy z korejského tábora. Jejich nejlepší útočník Si Jukyche se v předchozím utkání vykartoval, a do semifinále tak nemohl nastoupit. Byla to pro nás nepochybně velká pomoc a oslabení korejské ofenzivy mohlo hrát v dalším průběhu zápasu svou roli.
Hráči přesto vyrazili na hřiště s maximálním nasazením. Bojovali o každý centimetr a bylo vidět, že chtějí do finále za každou cenu.
Jenže s přemotivovaností přišla chybička.
A hned od začátku zápasu jsme prohrávali 0:1.
Německo však nesložilo zbraně. A ve 40. minutě přišel muž, který do té doby spíše paběrkoval na hraně sestavy.
Stefan Kaisler.
Dvěma góly otočil vývoj utkání a poslal Německo do finále! Z hráče, který čekal na svou příležitost, se během jediného zápasu stal německý hrdina.
Zranění Platznera, absence korejského střeleckého esa i nepříznivý začátek utkání. Všechno se nakonec podařilo překonat.
Německo je ve finále!
Zbývalo už jen zjistit, kdo se nám postaví v boji o zlato.
Oči hráčů i fanoušků se upnuly k mobilním telefonům. V druhém semifinále bojovala moje Uruguay proti obrovskému favoritovi z Brazílie.
Uruguay stále vedla o gól a Brazilci tlačili, co jim síly stačily. Každá další minuta přinášela napětí a nervozitu.
Nakonec ale tým pod taktovkou zkušených borců Huliho a Fugyho výsledek ubránil.
Uruguay je ve finále!
A bylo jasno. Finále bude mít pro FC Chelsea Flensburg speciální náboj.
Trenér německé reprezentace Sivca se ocitl v poněkud zvláštním, ale příjemném dilematu. Na jedné straně stál jeho německý tým, na druhé jeho milovaná Uruguay.
A aby toho nebylo málo, z týmu FC Chelsea Flensburg nastoupilo do finále hned osm hráčů na straně Německa a další dva na straně Uruguaye.
Zlato i stříbro tak bylo pro náš klub jisté. Jenže zlato z MS U23? To je téměř to nejvíc, čeho lze jako reprezentační trenér dosáhnout.
A Německo si od první minuty šlo za svým.
Finále začalo přesně tak, jak jsme si přáli. Jan Friedrich se prosadil hned z první střely na branku a Německo se ujalo vedení.
Tým následně zvládl utkání takticky skvěle. Uruguay se snažila reagovat, ale německá obrana pracovala spolehlivě a postupně bylo jasné, kdo má zápas pod kontrolou.
A pak přišli na hřiště střídající útočníci.
Oba se téměř ihned po svém příchodu prosadili a přidali další góly. Zápas byl rozhodnutý a závěrečné minuty už se nesly v duchu očekávání jediného okamžiku.
Poslední hvizd.
Německo je mistrem světa U23!
Němečtí hráči vtrhli na trávník a vypukly mohutné oslavy. Radost, emoce, objímání a neskutečná euforie. Uruguayští hráči naopak padali na zem s hlavami v dlaních.
Jediný Waldemar Hülkenberg jako správný kapitán nejprve zamířil podat ruku svým spoluhráčům z mateřského klubu.
Věděl, že až opadnou první okamžiky zklamání, převládne u nich spokojenost ze zisku stříbrných medailí.
A možná také hrdost na to, že se dostali až do samotného finále světového šampionátu.
V utkání o třetí místo Brazílie potvrdila své kvality a získala bronzové medaile. Korea se tak bohužel musela spokojit s nepopulární bramborovou medailí.
Gratulace všem medailistům! Speciálně Fugimu s Hulim, kteří se podepsali pod největší senzaci MS!
Po korunovaci proběhly ještě menší oslavy a poté všech 11 německých a 2 uruguayští hrdinové nastoupili do společného letadla a zamířili zpět domů.
Tam bude oslava pokračovat. A tentokrát už bez nervů, statistik a penaltových rozstřelů.
Jako trenér Německa bych chtěl moc poděkovat všem manažerům, kteří své hráče na MS U23 připravovali.
Sehranost německých hráčů se po celý turnaj držela vysoko nad 90 %. Tedy hluboko pod 100 %, jak by řekla česká vláda ke schodku rozpočtu.
Tohle je fantastické číslo a obrovská zásluha všech, kteří se o naše hráče starali.
Bez vás by tento úspěch nebyl možný.
Německo je mistrem světa U23!
A FC Chelsea Flensburg? Ten si z turnaje odváží zlato i stříbro.
Tohle byl šampionát, na který se nezapomíná.