Rok se s rokem sešel a já se opět pokusím o zhodncení života Wolfie. Alespoň stručně.

Na Slovensku si nevedeme moc dobře. Sestoupili jsme do druhé ligy a v té se už pár sezon držíme. Časté prohry našeho týmu vedou k nepříliš solidní návštěvnosti a tím klesají příjmy. Z toho plyne, že nenakupuji žádné hráče. Řeknete si třeba, že bych mohl prodávat svoje hráče, ale jak se ukázalo, jsou naprosto neprodejní. Zbývá tedy pouze výchova vlastních hráčů, což má střídavě dobré výsledky, ale na výsledcích utkání to není moc znát.

Kromě ligy hrajeme turnaje - předsezónní, sezónní i futsalové. Úspěchy nevelké, ale poslední už zpravidla nebýváme.

V Koreji je to podobné, V tabulce se držíme kousek výš, ale v této sezóně se ukazuje, že vyrostlo pár nových úspěšných týmů, což naši existenci v druhé lize poněkud komplikuje.

Co říct závěrem? Protože mě hra už moc nebaví, nevěnuji jí dostetek pozornosti a moje týmy nejsou úspěšné. A protože moje týmy nejsou úspěšné, hra mě nebaví. Ven z tohoto začarovaného krruhu zatím neumím. Navíc mě udolává nezájem majitele hry. Hraju ještě jeden fotbalový manažer a i tam je situace podobná. Navíc tam ubývají hráči. Jak je tomu tady, nedokážu posoudit. Asi nastává soumrak webových her. Kdo nemá aplikaci na mobil, nemá šanci.