PERU NEWS - Peruánský občasník - MO 64 BOLÍVIE - - - část 8

             Hezký den,

je sobota, volný den na MO 64. Smutný zápas Peru je za námi, nedá se co dělat. V mistrovství tak budeme hrát o bronz s Kolumbií. bude to náš soupeř z druhého kola, kterého jsme porazili 2:1 a zajistili si tak postup ze skupiny. Dopoledne jsem si opět trošku přispal a po snídani vzal telefon a vytočil číslo, co mi dal admin Patrick24PG. Ozval se mi jistý Clavis de Santigocho a oznámil mi, že mám ve tři odpoledne stát u Řetězového sloupu, který je na náměstí nedaleko mého privátního ubytování. Druhý pokyn zněl, abych si vzal plavky a měl dobrou náladu. Bylo mi jasné, že bolívijské překvapení stále zdaleka nekončí.

Tak jsem se dočkal, u sloupu jsem dlouho nepostál a stříbrná Škoda Octavia mě naložila. Usměvavý řidič s knírem jako u Dědka Šindeláře na mě promluvil lámanou slovenštinou: "Teraz pozrieme La Paz a pak rýchlo k ujovi ..." Asi po půlhodině jsme zastavili v nějaké vilové čtvrti u pozoruhodné stavby se sloupy do ulice a zahradou. Škodovka mě vysadila před centrálním vchodem, kde již stáli dva mladíci v oblecích. Španělsky mě přivítali a jeden mě zavedl do haly, kde již bylo několik desítek hostů. Najednou slyším češtinou: "Vítej Capitane v mém skromném domě. Jmenuji se Karel Novák, zde však žiji jako Clavis de Santigocho. Tady v Bolívii vlastním pivovar Bolivarbeer a mám několik barů a klubů v La Paz. Taky jsem koupil jednu prádelnu a postavil zde dětský domov. Patrick24PG je můj kamarád ze školy a Brejku. Dost mi pomohl kolem zařízení pivovaru. Taky jsem býval součástí vaší komunity. Pak však nebyl čas na hru a já skončil. Jo, abych nezapoměl - tady máš lístek na zápas o bronz, když to finále nevyšlo. Jinak doma jsem chvilku podnikal v nemovitostech, ale... to víš, byly devadesátá léta." Víc jsem ani slyšet raději nechtěl.

< Vodní radovánky u Clavise

Jak jsem brzy zjistil, bylo tady několik známých tváří z naší peuránské ligy, takže jsem se brzy cítil jako ryba ve vodě. Zvlášť, když jsem užíval bazénu a drinků. Nechyběl tu zdendo, pito, cvach, Ortinek, ale úplně nejlepší byl zpustlík9, který měl pořád u sebe nějaké baby. Kromě nás peruánců zde pobývali i mexičané a samozřejmě domácí bolívijci. Podvečer utekl velmi rychle a večer již patřil tanci. Některé indiánky vypadaly velmi dobře...

< Večer patřil bujaré discotéce

Byl to suprový večírek. Ještě jsem měl tu čest znovu si popovídat s tím tajemným milionářem Clavisem de Santigochem. Už mi jeho přítomnost nevadila, spíš jsem přemýšlel jak mu vše oplatit. Když mi řekl, že by rád v Peru postavil pivovar, nabídl jsem mu známého projektanta z Limy a v případě zájmu nějaký odbyt moku v naší Staré Čtvrti. Předběžně jsme si plácli i na nějaké spolupráci se sponzoringem. Pár log na stadionu a v klubovém zpravodaji jistě místo najde. Stejně tak nebude problém přidat nějaký ten stánek v areálu stadionu. Lístek na utkání o bronz byl tak splacen. Na pokoj v soukromí jsem se dostal někdy po třetí ráno a nebyl sám. Vzhledem k opilecké únavě mi to asi bylo jedno. Moc si toho už nepamatuji, a to co ano je soukromá věc :)

Příště - boj o bronz