Vážené brejkařky a brejkaři, vítám Vás u dalšího fejetonu z MO v Jižní Koreji, které se v 62. sezoně koná na brejku. Jistě už jste si všichni zvykli, že tato speciální část článků vychází spolu s články mapující MO. Jak jsem řekl někomu se tento nápad líbí víc, někomu méně. Neberu Vám Vaše názory, ale rozhodl jsem se oživit MO těmito články a já osobně a věřím, že i můj tým redaktorů a dalších spolupracovníků mi to nemá za zlé. Tentokrát Vám v článku představím nejznámější či nejúspěšnější osobnosti jihokorejské historie. Půjde o zpěváky, zpěvačky, herečky, hercE, sportovkyně a sportovce, či další zajímavé osobnosti. Přeji Vám opět příjemné čtení. 

MASUTATSU OYAMA (VLASTNÍM JMÉNEM HYUNG YEE)

Tento korejský Karatista se původním jménem jmenoval Hyung Yee, narodil se roku 1923 v Kunsanu. Většinu svého života prožil v Japonsku. Když byl Hyung malý chlapec začal se zajímat o čínské bojové umění Kempo, a to jak v korejském, tak čínském stylu. Bojové umění ho natolik zaujalo, že se rozhodl v patnácti letech odejít do Japonska za účelem studia bojového umění a sportů (Juda a Karate-Doa). Zde se setkává s mistrem bojového umění Gičinem Funakošim, a učí se zde Šótón karate. Masutatso díky svému úsilí a píli získavá již ve čtrnácti letech 1. Dan ze Šótókan Karat-Dó, o 4 roky později 2. Dan, a když dovršil dvaceti let byl už držitelem 4. Danu. Během získání posledního Danu se začal soustředit na čvičení Juda, pod vedením Džigora Kana, a díky němu získává 4. Dan i v Judu. Když skončila válka rozhodl se Matsutatso vyhledat jednoho z největších mistrů a autorit Goju - Ryu Karate, tím byl So Nei Chu. Pro Matsutatsu se tento mistr stává vzorem a na jeho doporučení se vydává na cestu bojovníka, na cestu "DO". Vydává se tak mimo civilizaci na 3 roky, aby začal trénovat své tělo a ducha bez jakýkoliv elementů, které by ho rušili. A začíná se věnovat tvrdému tréninku, avšak nevydrží mu to dlouho a po šesti měsících tento způsob života Matsutatso vzdává a vrací se zpět do města. Ójama vyhrává v roce 1947 mistrovství Japonska v Karate. Bohužel však v jeho hlavě kolovala myšlenka, že nezvládl dokončit tříletý výcvik a tak se rozhodl zasvětit zbytek svého života Karate. Rozhodl se opět opustit civilizaci a usadil se v Čibě. Byl jako fanatik, začal trénovat 12 hodin denně bez jediné přestávky. Cvičil údery do stromu, nechával své tělo v ledové vodě, ve vodopádu, začal skákat přes vzrostlé keře, rozbíjel říční kameny, tyto všechny činnosti byli součástí, jak zdokonalovat svou fyzickou činnost. Tentokrát se spokojen po 18 měsících intenzivního tréninku, který byl někdy na hraně lidského chápání vrací zpět, a ví, že teď má svůj život pod kontrolou. V roce 1950 se rozhodl, že bude propagovat svůj styl Kyokushin, zatím však jen na území Japonska a rozhodl se, že začne bojovat např. s býky. Dochovaly se dokumenty z 52 zápasů s býky, ve kterých 3 býky zabil a ostatním zprerážel rohy. O 2 roky později se rozhodl, že zkusí svůj styl propagovat v USA, kde čelil 270 výzvám všech možných soupeřů, kteří měli různé styly a reprezentovali v různé kategorii. Neprohrál ani jeden souboj, všech 270 protivníků porazil, velkou většinu soubojů v několika sekundách. Díky tomu se mu začínalo říkat God Hand, neboli Boží ruka. V roce 1957 se rozhodl, že zaregistruje své umění Kyokushinkai a jeho organizace se rychle rozrůstala, až na konečných 700 členů, spoustu z nich však dlouho nevydrží a Kyokushinkai opouští. Dodnes je tento styl považován za nejtvrdší styl Karat-Dó. Nejedná se však pouze o sílu, vrtrvalost a sílu úderu. Důraz je kladen také na morálku tréninku a duchovní efekt. 24. dubna 1994 svět zasáhla smutná zpráva, Masutatusu Oyama neboli Hyung yee ve svých 71 letech úmírá na rakovinu plic. 

KIM KI-DUK

Jedná se o korejského filmového režiséra. Je držitelem těchto cen na filmových festivalech v Berlíně (2004 Samaritánka, Stříbrný medvěd za režii), Karlových Varech (2002, Pobřežní hlídka, cena FIPRESCI), San Sebastianu (2003, Jaro, léto, podzim, zima....a jaro, cena publika; 2005, 3-iron, cena FIPRESCI), v Benátkách (2004, 3-iron, cena FIPRESCI, Malý zlatý lev) a Locarnu (2003, Jaro, léto, podzim, zima...a jaro, několik dalších cen).Tento jihokorejec se narodil 20. prosince 1960 v Bonghwě v provincii Kjongsangbuk-do. V jeho devíti letech se rodina přestěhovala do Soulu, kde se rozhodl pro studium zemědělské školy. V 17 letech odešel a začal pracovat v továrnách. Také sloužil u námořní pěchoty v letech 1980 a 1985. Za další dva roky strávil mezi zrakově postiženými, kde uvažoval, že se stane knězem.  V roce 1990 se rozhodl odjet do Evropy, konkrétně do Paříže, vzal všechny svoje úspory a pořídil si letenku. Zde 2 roky prodával své obrazy. Navštívil také první kino v životě, zejména ho zaujali filmy Mlčení jedňátek a Milenci z Pont-Neuf. Když se vrátil do Koreje rozhodl se psát scénáře do místních soutěží. V roce 1993 vyhrál hlavní cenu Vzdělávacího institutu pro scénáristiku, za scénář Malíř a zločinec odsouzený k smrti. O další rok vyhrál již třetí cenu v soutěži Korejské filmové rady, za scénář Dvojí expozice a o další rok později první cenu v téže soutěži za Jaywalking. Filmového debutu jako režisér se mu dopřálo v roce 1996, když režíroval film Krokodýl, který pojednával o muži, jenž žil v Soulu na břehu řeky Han, ten muž se snažil zachránit ženu, která chtěla spáchat sebevraždu. Pak ji ale zneužívá, ale vzniká mezi nimi zvláštní vztah. Film se dostal až na plátna filmového festivalu v Pusanu, a díky němu se rozjela mezinárodní kariéra. Od té chvíle se mu změnil život, začal točit nízkorozpočtové filmy ročně. Jeho film č. 3 se promítal v Karlových Varech. Průlomovou chvíli pro život tohoto režiséra byl rok 2000 a to film Ostrov, který se dostal na Benátský filmový festival. Tam se dostal do podvědomí lidí.  Velkým komerčním hitem tohoto režiséra se stal film Bad Guy. Ve snímku pod názvem Pobřežní hlídka hrál ve filmu korejský herec Jang Dong-gun (jediná hvězda obsazená do Kimova filmu, dílu se však nedostalo takového očekávání, jak se očekávalo. Kim už není tak negativně brán jako kontroverzní režisér, díky jeho názorům na ženy. Je však i nadále brán za jednoho z nejlepším a nejslavnějším režisérem v Jižní Koreji. 

HAN-KANG

Jedná se o korejskou spisovatelku. Proslavila se zejména dílem Vegetariánka, za nějž se jí dostalo ocenění a získala Mezinárodní Man Bookerovu cenu. Han vystudovala literaturu na univerzitě Jonse v Soulu. V roce 1994 vyhrála Soul Šinmun, jarní literární soutěž, která ji umožnila dát se na dráhu profesionální spisovatelky. Rok na to vydala první knihu povídek. Působila též na univerzitě v Iowě, kde také navštěvovala kurz tvůrčího psaní. V roce 2007 právě vyšla kniha Vegetariánka. V Jižní Koreji se však knize nedostalo téměř žádného ohlasu, rozruch vzbudil, až o 9 let později vydaný anglický překlad, kterou sama do tohoto jazyka přeložila. Právě za překlad získala Han Mezinárodní Man Bookerovu cenu a její sláva dosáhla mezinárodního ohlasu. U nás kniha vyšla v roce 2017. Další rok na to vyšla opět v češtině druhá kniha Kde kvete tráva, ta pojednává o masakru ve městě, kde se narodila, tedy Kwangdžu, ten proběhl v roce 1980. Také její rodiče jsou spisovatelé. 

PONG ČUN-HO

Jedná se o jihokorejského filmového scénaristu a režiséra, pro kterého je typický žánr sociální kritiky s černým humorem. Na univerzitě v Soulu vystudoval sociologii, a filmové umění na Korejské akademii. Jeho prvním filmem se stal film známý pod názvem Pes, který štěká nekouše, tento film získal hlavní cenu na festivalu v Hong Kongu. Jeho druhý film Pečeť vraha z roku 2004 mu vynesl cenu za nejlepší režii na festivalu v San Sebastianu. O dva roky později natočiil snímek Mutant, který v Jižní Koreji vzbudil velký ohlas a stal se hitem a začal dominovat a stal se v té době dosud nejnavštěvovanějším filmem všech dob. Dále natočil snímky Tokio! v roce 2008, Matka v  2009, Ledová archa 2013 a Okja 2017. V roce 2020 se mu dostalo největší slávy, když za film Parazit byl nejen nominován na Oskara, ale i Oscara získal. Byl oceněn v kategorii nejlepší neanglicky mluvící film, nejlepší film, nejlepší scénář a režii, stal se tak prvním filmem v historii Oscarů, který získal ocenění za nejlepší film. 

YUNJIN-KIM 

Tato korejsko-americká herečka se narodila 7. listopadu 1973 v Soulu. V 10 letech se rodiče rozhodli pro emigraci do USA. Poté, co absolvovala školku se přestěhovala do New Yorku, a to proto aby naplno mohla studovat a budovat svou hereckou kariéru. Nakonec se to povedla a YUNJIN vystudovala herectví na Bostonské univerzitě a po určité pomoci se objevila na MTV, tak i na televizní stanici ABC. V roce 1996 dostala roli v korejském televizním dramatu Beautiful Vocation neboli Krásné povolání. Během následujících pěti let se objevila v menších filmech. Proslavila se díky seriálu Ztraceni, kde hrála Sun Kwonovou. 

PSY (VLASTNÍM JMÉNEM PAK ČE-SANG)

Další osobnost z Jižní Koreji podle mého zná každý, nebo Pak Če-sanga neznáte? Ne a co takhle PSYJE? Tento jihokorejský rapper a tanečník se narodil 31. prosince 1977 v Soulu. Jedná se o představitele K-popu. Tento rapper se stal známým díky svému megahitu Gangnam Style. Tento song a zejména jeho klip se stal prvním hitem na světě, který dosáhl na portálu YouTube nejprve jednu miliardu, poté i tři miliardy zhlédnutí. Poté, tento zpěvák vydal ještě 8 studiových alb, několik z nich se však nesmělo prodávat osobám mladším 18 let. Mezi jeho hity dále patří písničky Gentleman, Bird, Hangover, Daddy, či Napal Baji. Písně jsou sice zpívány v korejštině, ale použivá i anglický jazyk. Svůj nejslavnější hit Gangam style zpívá se svou korejskou kapelou. 

I KJU-HJOK

Narodil se v roce 16. března 1978 v Soulu. Jedná se o bývalého jihokorejského rychlobruslaře. Svoji kariéru odstartoval na juniorských šampionátech v letech 1992, a v roce 1993 na podzim debutoval ve Světovém poháru. V 16 letech se zúčastnil Zimních olympijských her v roce 1994, kde ve svých závodech skončil v poli poražených. V závodě na 500 m - 36. místo, 1000 m - 32. místo), ale v 16 letech nikdo nemohl očekávat nic jiného. V roce 1995 byl nominován na premiérové Mistrovství světa ve víceboji a o tři roky později se zúčastnil seniorského sprinterského šampionátu. V roce 1998 bylo na ZOH v Naganu jeho nejlepším umístěním 8. místo, bylo to z pětistovkové trati. Na 1000 m byl třináctý. Dostal se také na své třetí olympijské hry v Salt Lake City v roce 2002. Nejprve se na 500 m umístil na 5. místě, 1000 m - byl na 8. místě a startoval také na trati 1500 metrů - i zde obsadil 8. místo. Své zlepšení ukázal i na ZOH 2006 v Turíně, pro něho to byli již 4 olympijské hry za sebou, kde na trati 1000 m obsadil 4. místo a skončil těsně pod stupni vítězů. To 500 m se mu nepovedlo a skončil , až v poli poražených na 17. místě. To nejlepší ho však mělo teprve čekat. Čtyřikrát se stal mistrem světa ve sprintu (2007, 2008, 2010 a 2011), kromě toto získal i zlatou medaili z mistrovství světa na jednotlivých tratích 2011, když zvítězil na 500 m. V tomto období získal dalších několik medailí. V roce 2008 stříbro na 500 metrů na jedotlivých tratích, na stejné trati a disciplíně též stříbro a v roce 2012 stříbro na 1000 metrů. Ještě si připsal bronz z MS v Salt Lake City z roku 2007. Kju si připsal start ještě na svých pátých olympijských hrách, kde se mu však nedařilo, ve svých 36 letech si připsal start ještě na šestých olympijských hrách a to na ZOH 2014 v Sochi, kde však skonči na 18. místě - 500 m a na 1000 m byl ještě horší na 21. místě. Po této sezoně se rozhodl ukončit kariétu. 

I SUNG-HUN

Narodil se 6. března 1988 v Soulu, je jihokorejský rychlobruslař a bývalý shortrackař. Tento jihokorejský borec se nejprve věnoval shortracku, díky němu jeho zěmě na různých mistrovství světa získala několik medailí. V roce 2009 se rozhodl změnit diciplínu a přesedlal ke klasickému rychlobruslení. Poprvé v tomto sportu startoval ve Světovém poháru 2009 a také na následujících ZOH v roce 2010 ve Vancouveru. Zde získal dva cenné kovy - zlatou medailí si připsal na trati 10 000 m, stříbro na 5 000 m a s jihokorejským týmem skončil pátý ve stíhacím závodě družstev. Na MS v jednotlivých tratích vybojoval HUN stříbrnou medaili na 5 000 metrů. Na Asijských hrách stejného roku získal zlato na 10 000 metrů, dále vyhrál závod z hromadným startem, v závodě družstev byl druhý. Z MS 2013 má stříbrnou medaili ze závodu mužstev. V individuálu se mu už nedařilo, nejlépe byl čtvrtý. Byl účastníkem také ZOH 2014, kde obsadil 12. místo na 5000 m. Na 10 000 m byl čtvrtý, ve stíhacím závodě vybojoval stříbrnou medaili. Na MS 2015 získal s jihokorejským týmem stříbrnou medaili. Vyhrál i Světový pohár v závodech s hromadným startem a ve stíhacím závodě družstev. Z MS 2016 si přivezl zlatou medaili ze závodu s hromandným startem. V sezoně 2016/2017 vyhrál opět Světový pohár v závodech s hromadným startem. Zůčastnil se také posledních ZOH v 2018, kde skončil na 5. místě v závodě na 5000 m a na dvojnásobné trati byl na 4. místě. A se svým družstvem opět získal stříbrnou medaili a závod s hromadným startem vyhrál. 

KIM JU-NA

Narodila se 5. září 1990 v Pučchonu v provincii Kjonggi. S rodinou se v šesti letech přestěhovala do městečka Kunpo. Jelikož však během dne neměla moc času, musela trénovat ve večerních či nočních hodinách. V roce 2007 se přestěhovala do kanadského Toronta, aby její příprava byla kvalitnější. Její trenérem se tal Brian Orsera.  Jedná se o jihokorejskou krasobruslařku. Z jejich úspěchů lze vypíchnout zlato z olympijských her z Vancouveru v roce 2010, také je dvojnásobná mistrině světa (2009, 2013).   Také získala stříbrnou medaili na MS v letech 2010 a 2011. Národní MS vyhrála celkem pětkrát (2002-2005 a 2013). Na ZOH 2018 zabruslila v té době nové světové rekordy, jak v programu krátkém, který měl hodnotu 78,50 bodů, stejně tak při volné jízdě, to byl rekord ještě větší, byl totiž 150,06 bodů. V celkovém hodnocení tedy získala 228,56 podle nového systému bodování. Stala se tak první závodnicí, která překonala v historii 200 bodovou hranici. Třikrát také vyhrála Finále Gran Prix (2006-2007, 2007-2008, 2009-2010). Patří k nejznámějším jihokorejským sportovcům. 

PAK ČI-SONG

Narodil se 25. února 1981 v Soulu. Už od dětství ho zajímal jediný sport a to fotbal, který byl jeho koníčkem. Poté, co ukončil střední školu mu jeden japonský celek Kyoto Purple Sanga nabídl smlouvu, kterou Pak přijal. V tomto týmu nastupoval, až do roku 2002. V první sezoně odehrál pouze 13 utkání a střelil 1 gól. Další rok už dostal šanci 38x. V roce 2002 si nadějného jihokorejce všiml na mistovství světa ve fotbale, které se konalo v Jižní Koreji a Japonska nizozemský tým PSV Eidnhoven. Všiml si ho budoucí trenér Guus Hiddink, který na domácím MS ve fotbale trénoval právě Koreu a po MS si ho přetáhl do týmu PSV. Právě díky němu získalo PSV v sezoně 2004/2005 titul a ligový pohár. Největším úspěchem, ale byl postup do semifinále Ligy mistrů, kde vypadl PSV s AC Milán. Pak vstřelil branku, která bohužel na postup nestačila. V té samé sezoně dostal korejský fotbalista nabídku na prodloužení smlouvy, ale Pak ji nepřijal. V PSV odehrál 64 utkání a vstřelil 13 branek.  Dostal nabídku, která se prostě neodmítá, měl si zahrát anglickou Premier League, za tým vedený sirem Alexem Fergasonem Manchester United. PSV však dělalo problémy a hrozio, že si ho nebude moci Manchester dovolit, protože se cena vyšplhala do astronomických hodnot, nestalo se však a Pak nakonec do nového klubu přešel. Nizozemská média spekulovala, že Pak stál Manchester 4 milionů liber. Ihned po přestupu se stal miláčkem fanoušků a oporou týmu, našel si stálé místo v základní sestavě vedle hvězd Rooneyho, Ronalda, Scholese. Jelikož však v sezoně 2011/2012 nedostával tolik prostoru, kolik by si přál rozhodl se pro změnu. V Manchesteru odehrál 134 zápasů a vstřelil 19 branek. V Anglické Premier League však Pak zůstal, 9. července 2012 podepsal dvouletý kontrakt s londýnským klubem Queens Park Rangers. V první sezoně však neprožil dobré období, byla neúspěšná, nastoupil do 20. zápasů, většinou jako kapitán, ale ani jednou neskóroval. Očekávání fanoušků, vedení, trenérů byla velká. Klub po sezoně sestoupil z Premier League a Pak se rozhodl vrátit do PSV, kam odešel na hostování, kde se mu už moc nedařilo, vstřelil v 23 zápasech jen dvě branky. Po další špatné sezoně se rozhodl ukončit kariéru. Pak si odbyl debut v jihokorejské reprezentace 9. dubna 2000 v zápase proti Laosu. V témže samém roce se zúčastnil olympijských her v Sydney, kde Korea nepostoupila ze skupiny. Velkého úspěchu dosáhl se svou reprezentací na MS 2002 ve fotbale, kdy Korea skončila na historickém 4. místě. Vstřelil památný gól proti Portugalsku v 70. minutě v kvalifikační skupině a poslal Koreu dál. Byl účastníkem i MS v roce 2006 v Německu, kde jeho tým nepostoupil ze skupiny a také byl na soupisce MS 2010 v Jihoafrické republice, kde se dostala Korea do osmifinále. Poté ukončil reprezentační kariéru.