číslo 01 - OBČASNÍK PRO HRÁČE BREJKU
Úvodem bych rád pozdravil všechny hráče naší hry.
Delší dobu jsem zde nevytvořil žádný článek, neboť jaksi nebyla chuť. Brejk nám stagnuje, ale pořád žije. Sám zde proplouvám nekonečným nastavováním sestav, pořádáním turnajů, s druhým týmem to zkouším zase od začátku... Ale aby to víc žilo, je potřeba nějak to celé všechno opět rozdýchat. Nový impuls mi dal právě človíček, který jako jeden z mála začal psát o počátcích Brejku. Já sám vstoupil na scénu až 18.10.2009, tedy v 15. sezoně. Od té doby zde straším, rozdávám svoje moudra a občas někoho vytáčím - mám odehráno 35 sezon v Polsku, 9 ve Skotsku a zatím první v ČR. Celou tu dobu se stejným názvem klubu, kdy se pouze změnilo písmenko v hlavičce FC. Druhý tým a dnes první v Peru, hraje od 21. sezony - uznejte, že je to solidní výkon. Každý den s touto hrou, každý den na síti, každý den s fiktivním týmem, každý den nějaký čas v jiné realitě.
Rozhodl jsem se udělat Brejkový občasník - vždy vyzpovídat nějakého hráče a třeba i přidat něco navíc. Pokud to bude bavit alspoň hrstku z vás, budu to považovat za úspěch. Takže konec chvástání a přivítejme u zpovědi človíčka dnes vyvoleného - manažera s nezvyklým jménem - Jupitera Graywolfa. Prozradím, že volba nebyla náhodná. Jupiter je totiž ze stejného města jako já. A že nejsme Praha, často jsme se kolem sebe určitě potkávali, aniž se osobně známe :)
A nyní k rozhovoru -
Čtenáři tě znají jako autora dnešního povídání s názvem Pilíře Brejku. V úvodu jsi se čtenářům představil, můžeš to ještě jednou zopakovat?
Trošku to upravím. Jsem emeritní počítačový šílenec z Prostějova, počítače jsem “žral” natolik, že mi ukradly zdraví. Letos mi bude 55 let, ale cítím se pořád na dvacet. Kromě toho bojuji s depresí a sem tam něco napíšu. Více si můžete přečíst na mých osobních stránkách.
> Prostějov - téměř padesátitisícové město na Hané <
Jsi bývalým hráčem Irska. Proč jsi se po návratu ke hře nevrátil do země sv. Patrika? Který byl tehdy tvůj největší úspěch, a proč jsi hry zanechal?
Mám rád Irsko, je to krásná země. Ale když bylo volno na Slovensku, rozhodl jsem se nakonec jít tam, protože i tuto zemi mám rád a stále se cítím jako Čechoslovák. Na úspěchy v Irsku si už moc nevzpomínám. Nahlédl jsem do starých tiskových zpráv a z nich vyplynulo, že jsem za největší úspěch mohl pokládat postup do druhé ligy. Pak už to šlo z kopce a má “oblíbená” deprese všechno dorazila. Bylo to podobné jako v jiných hrách - prostě začnu hrát, jsem přehnaně aktivní, načež dojde ke krizi a já hraní ukončím. Hrál jsem během posledních let několik desítek webovek a vždycky to dopadlo stejně. Kromě jediné výjimky, a tou jsou Renesanční království, i když i tam jsem dosáhl vrcholu života své původní postavy (byla králem Zemí Koruny české) a nyní už tuto hru hraji jen rekreačně.
Dnes máš týmy na Slovensku a v Japonsku. Oba kluby hrají 2. ligu, jak jsi letos spokojený, co by jsi chtěl příští sezonu dokázat?
Trošku bych to poupravil - můj druhý tým hraje v Korei. Ony ty vlaječky místy nejde rozeznat, možná by neškodilo, kdyby se po najetí myši na vlaječku zobrazil v bublině název příslušného státu.
No vidím, že jsem se dobře nepřipravil - opravdu má ta vlajka po stranách černé klikyháky :)
S účinkováním obou týmu ve druhé lize jsem spokojený. Slovenský tým je tam už podruhé a zatím to vypadá, že se tentokrát udrží a splní sezónní cíl být nejhůře desátý. V Korei jsem takový úspěch ani nečekal. Tamní celek je hned po postupu bojuje o třetí místo. Cíl byl stejný jako na Slovensku - udržet se do desátého místa. Což určitě vyjde, takže spokojenost.
Brejku ubylo manažerů, nikdo netuší jak hru zatraktivnit - nechci se ptát na nějaký recept, co s tím. Spíš bych chtěl slyšet názor, zda není jedním z problémů hry, že někteří úspěšní manažeři mají našetřeny astronomické částky, které si drží a mimo koupi kvalitní posily je nic nenutí peníze investovat. Myslíš, že by bylo na čase udělat např. další zázemí pro hru, které by třeba ještě víc zrychlilo např. trénink, ale muselo by se třeba po dvou sezonách obnovit, či něco podobného?
Když teď tu otázku čtu, napadá mě taková ztřeštěnost - nabídnout “bohatým” manažerům možnost založit si banku a odtud nováčkům půjčovat peníze za nějaký symbolický úrok. To by pak třeba pomohlo novým manažerům rychleji stavět stadion a zázemí nebo nakupovat kvalitní hráče. Další zázemí by třeba stálo za úvahu, ale nemám moc představu, jak by mělo vypadat. Třeba vybavení tréninkových prostor? Možná. Podobně je to ve “Fotbalovém manažeru online”, jestli tu hru znáte. Jinak by určitě neškodila propagace hry. Nebo aspoň nějak motivovat hráče, aby si založili B-týmy.
Jaký máš názor na to, že kluby které prohrají zápasy předkola EP a OP končí. Myslíš, že by měli být nasazeny do Brejk poháru např. za druholigisty? Přeci jen jejich kvalita bývá jinde.
O tomto bohužel zatím nemám představu, musel bych to nastudovat z nápovědy a prohlédnout si statistiky - bez mučení přiznám, že se mi do toho moc nechce ;-)
Co ty a turnaje pořádané manažery. Jaké máš zkušenosti, co by jsi na nich osobně upravil?
Turnaje jsou podle mého názoru celkem v pohodě. Akorát bych možná umožnil pořadatelům editovat počty přihlášených celků v přehledu, zatím se tak děje se zpožděním, což člověka mate. Můj slovenský tým se už pár turnajů zúčastnil, zatím byl vždy suverénně poslední, až teď to v Engerau cupu vypadá, že se umístí o fous lépe. Příští sezónu si dám volno a žádný turnaj hrát nebudu - připravím kádr na tu další.
Které manažery zde na Brejku máš z nějakého důvodu rád, nebo kdo se ti zde naopak dost zprotivil? Jaký máš názor na Hillovu dlouhodobou nečinnost?
Jejky - no při své samotářské povaze jsem se zatím do společenského života Brejku moc nezapojil. Nezprotivil se mi nikdo a oblíbil jsem si zatím asi jen Luka Jakubce, který obětavě rozvíjí hru v Korei - vlastně právě kvůli němu jsem do Koree šel. Hill je kapitola sama o sobě. Já ho obdivuji, že dal takovou hru dohromady. A chápu, že jí už může mít “plné zuby”. Ale opravdu by neškodilo, kdyby se pokusil Brejk dál rozvíjet. Jednu chvilku jsem měl pokušení nabídnout mu spolupráci, ale ono by to asi stejně neprošlo. Znám i další české webové hry, o které jejich autoři ztratili zájem. Některé dokonce zanikly. Pevně doufám, že toto Brejku zatím nehrozí.
A teď půjdeme na druhý pól rozhovoru. Jak vím z tvých webů, zdravotní stav ti neumožňuje moc sportovat, to však neznamená že by jsi něco nemohl dělat - máš nějaký sportovní koníček?
No se sportem je to u mě těžké. Nikdy jsem příliš nesportoval, z tělocviku jsem měl věčně na vysvědčení trojku, i ten fotbal prožívám spíš pasivně a okrajově. Jako kluk jsem si občas zahrál s kamarády v Otinovsi, ale to už je dávno pryč. Provozuji jediný sport, o kterém se říká, že je pro člověka nejpřirozenější - chůzi. I když i tu už o dost méně než dřív - na pořádné tůře jsem už nabyl pár let.
> Jupiterův idol z mládí <
Prozradím, že nosíš plnovous - jak to bere okolí, kdy ho shodíš?
Plnovous jsem si kdysi pěstoval dlouhý, ale byla s ním ta potíž, že se nedal udržovat. Takže mám nyní vousy “decentně” upravené a pravidelně stříhané. Okolí si zvyklo. Muselo. A kdy vousy shodím? Nejdřív tehdy, když mi skončí občanka, jsem tam vyfocený s vousy a bez nich vypadám dost jinak, tak abych policajty a jiné úřednictvo nepletl.
Jsi hodně činná osoba po internetové stránce. Některé tvoje projekty sloužící lidem zasluhují uznání a opravdu dovedou návštěvníka nasměrovat k cíli - web Pro Prostějov je takové jedno tvoje dítě. Můžeš ho trošku představit?
Pro Prostějov už dávno neprovozuji. Stala se mi tam taková nemilá věc, že si majitel stránek nechal web změnit jiným autorem bez předchozího varování, takže jsem se dál nevnucoval. Teď pracuji hlavně na Twitteru a Facebooku, kde mám profil a stránku věnovanou Olomoucké aglomeraci - na Twitteru jde o profil @OlomouckaA, na FB pak stránka Střípky z regionu. Tyto projekty doplňuje blog, kam dávám další zprávy, které z nějakého důvodu nejsou dostupné na těch sociálních sítích nebo RSS.
Jsi činný i v literatuře, jak jsi se k tomu dostal? Přeci jen to musí chtít odvahu!
No to jsem takhle opisoval rukopis kroniky jednoho pěveckého sboru, když mě napadlo, že bych taky mohl napsat něco sám od sebe. Tak jsem to zkusil a v rodině jsem sklidil ovace, tak jsem své výplody zkusil publikovat na literárních serverech. A vyzkoušel jsem pár literárních soutěží, kde jsem uspěl tak napůl. Dál jsem se zatím nedostal. Už 15 let pracuji na rozsáhlém románu, ale jestli někdy spatří světlo světa jako kniha, je ve hvězdách.
Tvůj hlavní koníček je doprava. Přiznám se, že moc vlakem a autobusem necestuji. Když však na to přijde, jsem zděšen z toho koupit jízdenku. Je to naprostý cenový chaos. Dovedu pochopit rozdíly u různých dopravců, ale ne u ČD. Podle mne je v tom strašný bordel. Sbíráš něco s tématikou železnice?
Je pravda, že současná hromadná doprava se rozvíjí dost šíleně. Jako v jiných oblastech správy státu je zmatek i v dopravě. Napřed rozkrájejí republiku na kraje a když pak jednotlivé kraje začnou používat (někdy výhradní) vlastní tarifní systém, tak začnou na dráze vymýšlet jednotný tarif. Prostě chaos. Kdysi jsem sbíral jízdenky (ty krásné kartonové) a mám pár starých jízdních řádů, ale tomu se nedá říct sbírka.
> Jupiterovi kocourci (2017) - foto "ukradnuté z facebooku" <
Život ti zpříjemňují kocouři. Pověz nám jejich jména a povahy.
Starší Vajdík je poděs, pořád něco shazuje a lítá po bytě jako šílený. Kombinace obojího se nabízí… Mladší Míša je klidnější, vyrostl z něho mohutný macek a nejraději spí. Ale mám je rád oba. Pro osamělého dědka jsou opravdu radost.
Myslím, že povídání můžeme ukončit. Velmi děkuji za věnovaný čas, přeji hodně úspěchů na Brejku, ale hlavně v osobním životě.
Já děkuji. Tobě a všem manažerům Brejku přeji to samé.
