Drazí přátelé Chile a Brejku jako takového,

v neděli zazněl poslední hvizd rozhodčího na Mistrovství Oceánie v Peru. Medaile jsou rozděleny, skvělí pořadatelé si mohou konečně trochu odpočinout a výpravy jednotlivých reprezentací se rozjely zpět do svých domovů. Reprezentace Chile to do vlasti měla co by kamenem dohodil. Výběr, který byl před šampionátem pasován do role favorita, se ale nevracel nijak z vesela. Proč? Na to se podíváme v dnešním speciálním vydáním ChdFA. Nebudeme se k zápasům vracet formou reportáže, spíše si všimneme okamžiků, které naší reprezentaci stály setrvání na turnaji.

Pěkné čtení!

Než si rozebereme všechny tři zápasy v základní skupině, podívejme se na souhrnné statistiky reprezentačního výběru. Do turnaje zasáhlo osmnáct z jedenadvaceti nominovaných. Pouze čtyři hráči nepromeškali ani minutu - byli to brankář Collar, obránci Leiva a S. Albeno a záložník Caji Barra. Tři hráči naopak vůbec do bojů v základních skupinách nezasáhli. Byli to náhradní brankář Ladoe a obránci Alvarez s R. Albenem.

Velké naděje byly vkládány do zkušeného gólmana Escriche Collara. 26letý mazák měl být jednou z opor, také se objevil v několika sestavách v soutěži "Sedm statečných". Nesplnil však očekávání. Do značné míry za to samozřejmě může propustná obrana, Collar ale zejména v utkání s Peru mohl zachytat lépe. Vždyť tři inkasované branky z pěti pokusů nejsou tak kvalitního gólmana hodné.

Mezi obránci si jako jediný kladnou bilanci soubojů udržel Teodoro Leiva. Constantin Zuniga prohrál dvakrát tolik soubojů, co vyhrál a turnaj pro něj dopadl velmi negativně.

V záložní řadě vězelo hlavní jádro kvality reprezentačního výběru. Především Caji Barra, Schneerberger a Rattin předvedli slušné výkony. Jenže ani obstojně hrající záloha nedokázala převážit slabé výkony zbytku mužstva.

Se dvěma zásahy nejlepší střelec Conrado Peca odehrál jen jeden celý zápas. Bylo to utkání s USA, v němž se neprosadil. V utkání s Peru, kde odehrál 65 minut, měl možná dohrát až do konce. Je otázka, zda by sám dokázal dvoubrankové manko smazat... Zpětně lze uvažovat, že měl Peca nejspíše dostat prostor na úkor Caji Maureho. Ten odehrál minut více, gól však vstřelil jediný.

Peru vs. Chile

	3:1
5	Střely na branku	2
5	Střely mimo	8
0	Rohové kopy	1
13	Fauly	14
0	Karty	1
49%	Držení míče	50%

Hned na úvod turnaje jsme se utkali s domácím celkem. Zahajovacímu utkání šampionátu byla věnována velká pozornost a přestože se Peru mohlo opřít o bouřlivou domácí kulisu, byli jsme mírným favoritem. To, co se událo v prvních šesti minutách, však notně zahýbalo s naším sebevědomím. Nejprve ve 2. minutě utkání prostřelil Collara zblízka Cuarto. O čtyři minuty později, tentokrát z hranice pokutového území, mířil přesně Olavi. Společným jmenovatelem obou branek bylo využití křídelních prostorů. Oba krajní obránci tedy na inkasovaných gólech mají svůj podíl. Pravý obránce Zuniga navíc "přispěl" i ke třetímu zásahu Peruánců před koncem poločasu. Na hranici šestnáctky fauloval Olaviho a ten z přímého volného kopu nechytatelně zavěsil.

Když se vydáme po stopě všech tří gólů, vidíme, že domácí slavili úspěch s přímočarou a jednoduchou hrou.

Plnou šipkou znázorněné přihrávky, čárkovanou pohyb s míčem, modrou střela.

Nebylo nakonec nic platné, že Chile hned vzápětí po třetí inkasované brance vyrovnalo. Conrado Peca si to namířil středem hřiště a z dálky překvapil gólmana Peru.

Utkání se vůbec neslo ve znamení dalekonosných pokusů - posuďte sami dle obrázku níže.

Střely Chile na levé polovině hřiště

Rozdíl mezi oběma mužstvy (Chile nalevo, Peru napravo) je vidět v přesnosti střelby. Zatímco domácí výběr svých deset pokusů rozdělil rovnoměrně mezi střely na a mimo branku, Chilané vystřelili mimo tři tyče hned osmkrát. A dvakrát se to povedlo z prostoru kolem malého vápna, což se skutečně unikum.

Jak to bylo se souboji o míč? Peru se prosadilo hrou po stranách hřiště. Dvakrát po levé, jednou po pravé. A tady se musíme vrátit ke jménu Constantin Zuniga. Pravý obránce Chile skutečně prožil mimořádně nepovedené utkání. Z dvanácti případů vybojoval míč pouze čtyřikrát, z čehož jeden vítězný souboj byl posouzen jako faul. A ten posléze potrestal svou druhou brankou útočník Peru Lucio Olavi.

Co rozhodlo o výhře domácích?

V první řadě přesnost střelby. Pokud mužstvo z deseti pokusů pouze dvakrát trefí branku, vítězí se těžko. Zvláště v případě, že soupeř je na druhé straně hřiště podstatně účinnější. Druhým důvodem, který přispěl k úspěchu Peru, byla hra obou obran. Peruánci útočníkům Chile prakticky nic nepovolili (důsledkem toho byl i značný počet střel z větší vzdálenosti - střel pochopitelně málo nebezpečných), zatímco obrana Chile byla v klíčových okamžicích děravá. Nic nepomohla ani poměrně solidní hra záložní řady.

Japonsko vs. Chile

	1:2
4	Střely na branku	6
5	Střely mimo	7
2	Rohové kopy	1
5	Fauly	16
1	Karty	1
46%	Držení míče	53%

Jestliže v zápase s Peru bylo Chile mírným favoritem, střetnutí s Japonskem mělo být ještě jasnější. O to více, že v prvním utkání dostali Japonci od USA pět branek.

Po skončení prvního poločasu to však opět nevypadalo dobře. Ve 43. minutě se trefil Goro Sada, Japonsko vedlo 1:0. Až po přestávce se hráči trochu oklepali. Taktika tentokrát byla zaměřená na pravou stranu útoku, kterou mělo Japonsko v zápase přeci jen poněkud otevřenější. Byla to právě pravá strana, z níž se útočníkům Chile konečně dařilo trefovat "zařízení". Zásluhou Caji Maureho a Conrada Pecy se míč dvakrát zatřepotal v síti.

Střely Chile na levé polovině hřiště

Obětí prvního zápasu proti Peru se stal obránce Constantino Zuniga. Do utkání s Japonskem jej nahradil Miguel Jervis Holge. Holge nastoupil již v předešlém zápase jako náhradník z lavičky, do utkání však výrazněji nezasáhl. Zápas s Japonskem pak odehrál celý, ale díky rozestavení soupeře se opět prakticky nedostal k míči. Kdo si naopak zahrál do sytosti byl stoper Teodoro Leiva. Z obranného tria podstoupil nejvíce soubojů. Naštěstí pro Chile byla většina z nich úspěšná.

Jak Chile, tak Japonsko se v útočné fázi zaměřili na pravou stranu hřiště. Chile snad o něco málo více. Ve středu pole se v Japonském dresu zaskvěl Okitsugu Kamei. Celá řada vítězných soubojů uvnitř a v blízkosti středového kruhu jde na vrub právě jemu. Na straně Chile se zase předvedl levý záložník Rattin. Protože Japonsko hrálo přes pravé křídlo, zbyly na 25letého záložníka zejména defenzivní povinnosti. 28 soubojů, z toho 17 vítězných - to už stojí za povšimnutí.

Červenou barvou vítězné souboje Japonska, modrou Chile

Proč ani po vítězném zápase nezavládla spokojenost?

USA vs. Chile

	1:0
7	Střely na branku	1
9	Střely mimo	5
4	Rohové kopy	1
13	Fauly	17
0	Karty	2
54%	Držení míče	45%

Poslední zápas ve skupině, zápas o všechno. Šance na postup se pohybovala již jen v rovině teorie. S tím, že by domácí Peru neporazilo Japonce prakticky nikdo nepočítal, a tak jedinou možností postupu byla vysoká výhra nad USA a modlitby směrem k co nejnižšímu vítězství Peru.

Nepravděpodobnost vysokého, nebo alespoň nějakého vítězství nad USA se ukázala velmi záhy. Nejen, že se Američané v 16. minutě po přímočaré akci dostali do vedení, první střela Chile byla navíc zaznamenána až ve 24. minutě. A shodou okolností se jednalo o jedinou střelu mezi tři tyče. Kterou gólman vyrazil na roh. S takovou, jak jistě uznáte, zvítězit rozhodně nelze.

Obráce Zuniga dostal po jednozápasové pauze příležitost nastoupit, a to v 50. minutě. Bohužel, obranu znovu nepodržel. Deset prohraných soubojů z patnácti budiž důkazem. Ani jeho kolegové nepředvedli o nic lepší hru, u všech převážily neúspěšné souboje a nakonec lze hovořit o štěstí, že výsledek zůstal 1:0 pro USA. Nemalou zásluhu na tomto faktu měl brankář Collar, který Chile poprvé na turnaji podržel výbornými zákroky.

Jak na tom byl v utkání s USA útok? Opět bídně. Ačkoliv dohrávalo Chile zápas na tři forvardy, více než zmiňovaná jedna střela na branku z toho nebyla. Do druhé půle nastoupivší Brasileno dokonce nevyhrál jediný souboj o míč. Conrado Peca, se dvěma góly nejlepší střelec Chile na MO, byl nejaktivnější. Nic to však nepřineslo.

Červenou barvou vítězné souboje USA, modrou Chile

Z analýzy soubojů lze dobře vyčíst, jak dobře pracovala obrana USA. Útočníky Chile vlastně vůbec nepustila do pokutového území, maximálně tak na jeho hranici. Na druhé straně hrací plochy se mnohem lépe dařilo ofenzivním hráčům USA prorážet obranou a dostávat se do větší blízkosti branky. Poněkud paradoxně se prosadili jen střelou zpoza vápna, ale jejich převaha v soubojích směrem k brance Chile je zřetelná.

Jaké bylo rozloučení s turnajem?

Smutné. Ve třetím utkání na Mistrovství jsme soupeře předčili v jediné statistice. A to navíc v takové, v níž jsme rozhodně USA porazit nechtěli - totiž v počtu faulů. Defenziva USA zadržela většinu útočných pokusů Chile v dostatečné vzdálenosti od vlastní branky a jejich forvardi naopak zdařile pronikali obrannou vozbou Chile. V tomto zápase nelze hledat příčinu porážky v nedostatku štěstí, Chile bylo zkrátka slabším soupeřem.

Mistrovství Oceánie v Peru se reprezentaci Chile nevyvedlo, v tomto směru nemá cenu si cokoliv nalhávat. Největší "zásluhu" na tom po mém soudu má mimořádně slabý útok.

Zelenou bravou střely na branku, červenou střely mimo branku

Pouhé tři branky během tří zápasů jsou proklatě málo. Těžko však pomýšlet na víc, když z devětadvaceti střel mířilo na branku devět. Naproti tomu naši soupeři ve skupině vyprodukovali proti Chile dohromady čtyřiatřicet střeleckých pokusů, z čehož rovných šestnáct směřovalo mezi tři tyče. Rychlým výpočtem se tak dostaneme ke zjištění, že na branku mířila jen zhruba každá třetí střela Chile a téměř každá druhá střela soupeřů. Ve chvíli, kdy dvě třetiny střel ohrožují pouze diváky na tribunách za brankou nelze očekávat gólové hody. Poučení do budoucna tak zní - zapracovat na přesnosti střelby!

V loňském roce jsme v ChdFA po Mistrovství světa přinesli takovou malou infografiku a rozhodli jsme se něco podobného sestavit i nyní. Takto tedy vypadalo Mistrovství Oceánie v Peru z pohledu reprezentace Chile.

Jsme na konci reprezentačního speciálu vydaného u příležitosti Mistrovství Oceánie v Peru. Abychom to celé nějak shrnuli:

• Chile nesplnilo roli favorita, kterou podle vyjádření mnohých mělo hrát.
• Až na obstojně (byť rozhodně ne výborně) hrající zálohu ostatní řady mužstva propadly.
• Útok. Chyběla přesnost střelby, efektivita, agresivita. Sotva jsme se probojovali do pokutového území soupeře.
• Obrana. Utkání s Peru předznamenalo, jak asi bude hra obrany na turnaji vypadat. A skutečně, ani ve zbytku zápasů to nebyla žádná sláva.
• Smůla. Nebudeme se vymlouvat jen na ní, výkony byly celkově slabé. Alespoň v zápase s Japonskem jsme ale mohli mít více štěstí při zakončení a vsítit ještě jednu, dvě branky navíc. Nebylo by to v konečném součtu nic platné, ale útočníci by alespoň neodjížděli s nálepkou naprostých nekopů.

Závěrem se ještě sluší poděkovat pořadatelům Mistrovství Oceánie za skvělou akci, kterou jsme si bohužel díky vlastním špatným výkonům nemohli užít moc dlouho.

Doufáme, že se Vám zvláštní vydání líbilo a těšíme se zase někdy

Na počtenou!