Sídlo Ekvádorské fotbalové federace (FEF), Quito, hlavní město Ekvádoru.

 

Prezident Ekvádorské fotbalové federace Fernando Ramón de Castrol Nerez se probírá z odpolední siesty. Chvíli se vzpamatovává s hlavou v dlaních. Dává si načas. Poté volá do vedlejší kanceláře svého pobočníka Paco Hugo de Sucha Palma.

Fernando: Něco nového?

Paco: Demonstrace nudistů v ulicích kvůli zrušení pláže v Guayaquilu, razie v sídle ekvádorské hokejové federace a guerillové skupiny na hranicích s Kolumbií vyhodily do povětří památný keř.

Fernando: Myslím na svazu. Dorazily nějaké registrace nových týmů? Jaký je vlastně stav našich soutěží?

Paco: Minulý měsíc jsme přijali 6 nových týmů, konkrétně Deportivo Azogues, Real Quito C. F., Utopie, Pačajačačik, El Chupacabras a AC Quito. Bohužel však Utopie záhy ukončilo svou činnost. Údajně jejich hřiště na úpatí v Andském pohoří nevyhovovalo regulím. Sklon hřiště byl přes 30°, hostující týmy protestovaly, že musí hrát do kopce, fanoušci nemohli ani zvednout ruce, bez toho, že by vypadli ze sedadel. Během dubna přibyli FK Teplice, Lords of Pedro a provincie Imbabura. Ale Teplice zkrachovaly kvůli obrovským dopravním nákladům z České republiky do Ekvádoru a Lords of Pedro se rituálně obětovali po porážce s (TBM) FC Lamers. Momentálně máme asi 29 aktivních týmů.

Fernando: Málo, pořád málo. Tak jsem přemýšlel udělat nějaký nábor týmů do našich soutěží. A přestaň se pořád ohánět rukama, když s tebou mluvím.

Paco: Pořád mě otravuje nějaká potvora. Zatracený škorpión. Ihned předám ten úkol Migueli.

Fernando: Migueli Patoq? Tomu starému revolucionáři z Kuby? Prosím Tě, ten z toho zase udělá socialistický manifest. Jen tomu ne. Prostě dejte hlavy dohromady a brzo chci výsledky. Běž už.

Paco: A nechcete třeba přinést kafe? Hned řeknu sekretářce, než zase zmizí z práce s nějakou ubohou výmluvou.

Fernando: Nechci nic dneska, bolí mě hlava z mojita. A toho škorpiona si vem s sebou.

 

NÁSLEDUJÍCÍ TÝDEN

Paco Hugo de Sucha Palma se již nemohl dočkat, až šéfovi, Fernandu Ramón de Castrol Nerez předloží návrh, jak by měl nábor nových klubů do ekvádorských soutěží vypadat. Měl skutečně radost z výsledné práce. Vtrhl do šéfovy kanceláře, čímž porušil nepsané pravidlo, že nejprve si šéf vypije silné ranní kafe a až poté začne úřadovat. Ať už to znamená cokoli.

Paco: Šéfe, máme to! Náborový leták pro Ekvádor. Nemůže selhat.

Fernando: Tentokrát přehlédnu, že mě nenecháš ani vypít kávu, ale proč u všech kondorů jsi bos? Kde máš boty?

Paco: U obuvníka. Potřebovaly už spravit. Zítra budou jako nové.

Fernando: A ty nemáš jiné boty?

Paco: Jen sandály, ale přece nebudu nosit sandály s ponožkami. No uznejte.

Fernando: A proč sis bral pon... Nechme toho. Dej mi co máš.

Paco: Šéfe, budete nadmíru spokojený. Tady to máte.

El Cóndor tě potřebuje! Rozhoduješ se co na Brejku dál dělat? Ekvádor je jasná volba!  Máme zde nejenom výbornou kávu, ale i komunitu. Momentálně nás sice trápí úbytek manažerů a reprezentační krize, avšak ti nejlepší zůstali! Tohle je výzva pro nejodvážnější a nejvěrnější borce. Ano, hledáme právě TEBE!  Pomoz nasměrovat zemi Inků a Galapážských ostrovů na cestu úspěchu! Společně na křídlech kondora, ve jménu Chimborazo!!!

Fernando: Co to má znamenat? Vždyť to skoro nemá nic společného s fotbalem. Miguel. No jasně, to je určitě jeho práce. Ten starý nacionalista.

Paco: Tohle určitě zabere. Uvidíte, to budou plné ligové soutěže. Úplně to mám před očima šéfe.

Fernando: To bude zase průšvih. Ale víš co, tak si to vydejte. To jsem zvědavý na ty vaše plné ligové soutěže. Jdi už mi z očí. A vůbec, kdyby mě někdo hledal, tak tu nejsem. Budu vedle na baru. A nešlápni na toho škorpiona. Byl bych ti vděčných, kdybys ho už konečně odstranil.